Nechávám si myšlenkami proplouvat obrazy letošního roku… Jaký byl? A co přinesl? Nenapadá mě krátké výstižné slovo. Byl navenek rychlý a uvnitř volně plynul, byl navenek plný velkých událostí a uvnitř zůstával klid, byl veden vnitřními impulsy, mnohdy jen těžko dešifrovatelnými myslí, něco přinášel, něco odplouvalo pryč, části reality se…

Nejsem cukrářským mistrem, ale pečení cukroví k Vánocům přece jenom patří a vůně, která provoní dům, je také velmi příjemná. Peču jenom pár druhů, které se „nesou rodem“, jenom sem tam zařadím inovaci. O víkendu se mi pro tuto činnost otevřelo časové okno (pokud nevíte, co to jsou časová okna,…

Ono se to říkalo vždycky: „Dej si pozor na svá přání, mohla by se splnit“. Ale mám pocit, že dříve to byl spíše takový bonmot, který nebylo třeba brát příliš vážně, kdežto v časech nynějších je to jedna z věcí, které „nabírají na obrátkách“. Dnes stačí poslat éterem malý impuls…

Přemýšlela jsem před pár dny o tom, proč je teď „ve vzduchu“ takové divné zhutnění, proč se po chvíli, kdy se člověk prochází mezi lidmi, objevuje únava a lepkavé stavy marnosti a beznaděje. Odpověď mi přiletěla v místě, kde mi přilétají mnohé odpovědi, pod ranní horkou sprchou… Byl to dost…

K videookénku zveřejněnému v tomto týdnu přidávám ještě pár odkazů… Třeba se někomu z vás budou hodit k předvánočnímu úklidu nebo k pečení cukroví, nebo jenom tak, k zamyšlení. Mně hodně silně rezonuje hned to první video, z nedávné besedy Jirky Ledvinky. V úvodu poměrně „natvrdo“ říká pár věcí, které…

Dnes je to přesně pět let od narození mého blogu. Přišel na svět snadno a rychle, nesený překotnou energií „když musíš, tak musíš“. Pět let… prehistorie. Změnil se svět, v mnohém jsem se změnila i já. Blog je tak trochu kronikou těchto změn, přestože zdaleka ne vše z toho, co…

Včerejší ráno… mlhavé, vlhké, zalézající i pod huňatou kapuci mé bundy. Šla jsem kolem řeky na zastávku, v hlavě vymeteno po náročném seminářovém víkendu. Jenom pomalu jsem k sobě začala pouštět myšlenky na to, co asi tak zařadím do programu předvánočních meditačních setkání. Letos jsme nechali proplout tolik témat, že…

Myslím, že do rozjímavého adventního naladění velmi dobře dosednou dvě „čerstvé“ Duše K: Ta první, O víře a duši, se mi krásně propojuje se slovy knížky, kterou mám teď rozečtenou. Je moudrá, je živá, při čtení jako by nitro odpovídalo tichými slovy „ano, to vím“. Bílá kniha, autor Ramtha.  

Mám tu ve frontě pár rozepsaných článků, které čekají na impuls k dokončení… k jednomu z nich impuls přišel, tak tady je. O tom, jak je pro člověka, který prochází léčbou závažného onemocnění – a nejenom pro něj – důležitý pocit bezpečí. A jak o něj pečovat. Je to vlastně…

Když se ohlédnu na uplynulých deset dní, musím se pousmát… a zeptat se sama sebe, zda jsem si opravdu jistá tím, že jsem introvert. Míhají se mi totiž před očima desítky tváří, se kterými jsem se setkala. Zní mi nespočet slov, která jsem vyslechla, a nespočet slov, která jsem vyslovila….