Listopad… měsíc s poetickým názvem, můj oblíbený. Letos kolem nás proletěl jako listí ze stromů stržené rychlým větrem a já se z něho snažím zachytit alespoň pár útržků.
Listopad přišel v dozvucích zvláštního období druhé poloviny října, období mezi dvěma zatměními… o nich jsem tu už psala. Několikrát jsem se k němu ještě vracela s nevyslovenou otázkou, co vlastně přineslo. Nejenom mně, ale tak celkově, všem. Byly to zajímavé dny a možná ještě zajímavější noci… téměř každý, s kým jsem se dala do řeči, sdílel podivné a divoké sny plné bojů, temných znamení a svíravých pocitů. Myslím, že v tomto období se naše nevědomí řádně otřáslo – a doufejme, že i pročistilo a uvolnilo z našich hlubin to, k čemu na vědomé úrovni nemáme a možná ani nemůžeme mít přístup.
Zpětně je zřejmé, že říjnové dny byly na neviditelných úrovních protkány tahanicemi o lidské duše. Z několika sdílení i ze svých vlastních vjemů jsem zachytila jemné nabídky z obou stran. Nabídky pro lidská ega, nabídky pomoci pro splnění záměrů a tužeb, nabídky, které nejsou nezištné, byť se takovými zdají, nabídky, za které se platí víc, než se může zdát. A z druhé strany nabídky na hlubší splynutí se životem a jeho vedením. A těm, kteří nepodlehli světu křivých zrcadel, se možná pootevřely úplně nové cesty…
Možná se na těchto cestách zvyšuje síla lidského vědomí, možná se zpřístupňují nové možnosti léčení. Možná by o tom mohly něco říct dvě kočky, které na vlastní kůži, nebo spíš kožich, zažily, co je to síla milosti a jaké to je se skrze ni uzdravit… pokud by se jich někdo zeptal. Jako by svět o něco zprůzračněl, jako by zmizely nějaké neviditelné zábrany – a je jenom na nás, zda se na to dokážeme naladit.
Opět se mi ukázalo, že když je čas pro posun v nějakém oboru nebo oblasti, začnou k tomu vícero lidem přicházet informace a impulsy k činům. Asi před měsícem jsem tu v závěru jednoho článku psala, že vytvořím ve svém webovém prostoru komunitní místo, asi formou rubriky na tomto blogu, pro propojení těch, co něco umí, co chtějí něco nabídnout ostatním nebo naopak něco hledají. Mám kolem sebe už početné společenství a nějak cítím, že k tomu dozrává čas. Pár dní po zveřejnění jsem se dozvěděla, že něco podobného, v mnohem větším měřítku a trochu jiné formě, připravuje Jirka Ledvinka. A za dalších pár dní jsem zjistila, že tímto směrem teď zaměřuje pozornost i pan Arkadij Naumovič Petrov, jehož semináře Bioinformačních technologií a učení Drevo žizni jsem před pár lety navštěvovala. Zabývá se principy nového uspořádání společnosti na duchovních principech a novými modely férové ekonomiky.
Trochu do kontrastu jsem se dostala do kontaktu s jiným světem… světem online podnikatelek. Pořád nemám e-shop. Pořád nemám sociální sítě. Pořád vypínám weby, které hlásají, co mi poskytnou zcela zdarma… jenom za poskytnutí svých údajů… a co za výhodnou cenu a co všechno získám zakoupením nebo registrací. Pořád si velmi hlídám, abych nikde nenechávala háčky a nikým nemanipulovala, protože pořád ctím jako základní hodnotu svobodu. A ano, vím, že takto „správný marketing“ opravdu nevypadá. Ale pokud cítím správně, že přichází éra toho, co jsem zmiňovala v předešlém odstavci, tak tuto formu „správného marketingu“ můžu s úlevou a s radostí vynechat.
A co ještě patřilo do mého Listopadu? Spadané listí, dušičkové rozjímání, mnoho setkání a lidských příběhů, zapálené svíčky, vůně čajů a koření, teplé kočičí kožíšky… a vděčnost za to všechno.
A tato píseň mě listopadem provázela:
Gábi naprosto souhlasím a souzním.