Od dívky ke stařeně a zase zpět

Poslední říjnový den. Skoro se mi nechce věřit kalendáři. Jako by si v něm šotek pohrál s čísly a jedenatřicítku posunul hned k začátku měsíce. Přemítám o tom, co všechno říjen přinesl… a ač se mi zdál ve svých energiích podivně stagnující, tak toho bylo…

Nejsem, kdo jsem?

Zase jeden sen před probuzením, jeden z těch snů, které uvíznou v hlavě… poslední dobou bývá hodně takových. Ten včerejší jsem však doteď úplně nepochopila. Zdálo se mi, že rozmlouvám se svou maminkou a ta mi jen tak mezi řečí oznamuje, že jsem se nenarodila…

Leontýnka, aneb holčičí kočičí

Z předešlého článku o Podzimu naruby by mohlo vyplývat, že se u nás nic nového neděje. Ale ono se děje… Přišla k nám do rodiny s příchodem kočičí holčičky Leontýnky i krásná nová energie, kočičí holčičí. Kdybych tu psala pohádku, začínala by slovy: To bylo…

Podzim… naruby

Už poněkolikáté jsem otevřela blog s tím, že napíšu svoji každoroční Ódu na podzim, na mé nejoblíbenější roční období. Ale letos se tomu nějak nechce. Letošní podzim je… nevím, jak to přesně nazvat… zkrátka jiný. Nevím však, jak jeho jinakost přenést do slov, protože ji…

Zapomenutý Karel

Stojím ve frontě u pokladny, tři lidi přede mnou a za mnou se řadí další. A slečně pokladní to jde, jak se říká, jako psovi pastva. U sousední pokladny se řada posunuje podobným tempem. Kousek ode mě v ni stojí mladá rodina. Táta, máma a…

O pokladu, na kterém sedíme

Mám v internetovém prostoru pár míst, na která občas zavítám. Někdy jen letmo nakouknu, co je tu nového, jindy zůstanu déle a ponořím se do některého textu s plnou pozorností, pro zlepšení nálady, pro inspiraci, pro osvěžení mysli. Před pár dny jsem na jednom z…