Poslední říjnový den. Skoro se mi nechce věřit kalendáři. Jako by si v něm šotek pohrál s čísly a jedenatřicítku posunul hned k začátku měsíce. Přemítám o tom, co všechno říjen přinesl… a ač se mi zdál ve svých energiích podivně stagnující, tak toho bylo docela dost. O něčem jsem tu psala, o něčem je zbytečné psát a o něčem se psát ani nedá. K čemu se tu ale už delší dobu vrátit chci, je nový seminář, který poprvé proběhl právě v říjnu. Když jsem před měsícem psala text o Cestě k moudré stařeně (odkaz), vůbec jsem si netroufla odhadnout atmosféru seminářů s tímto názvem. Někdy už dopředu vytuším, jak které téma vyzní, v jaké energii se ponese, ale Cesta k moudré stařeně byla pro mě zamlžená a za mlhou se mohlo skrývat cokoliv.
Po třech setkáních ve třech městech se mlha zvedla a místo ní se objevila jiskřivá svěžest. Kdo si myslel, že to bude hlavně o stárnutí a o stáří, že to bude smutné a mírně depresivní, byl vedle jako jedle… Tedy, tato témata samozřejmě vzduchem mnohokrát proplula, ale s nimi se tu nesla smířlivost, laskavost, svoboda… a také úlevný smích.
Při přípravě tohoto semináře jsem se nechala volně inspirovat dvěma knížkami, odkaz na ně uvádím pod textem*. Autorka první z nich dává do zajímavých souvislostí dvě důležitá přechodová období v životě ženy, pubertu a vstup do menopauzy. Obě přechodová období rozloží vnitřní, ale někdy i vnější život ženy, aby se poté mohl poskládat do transformované formy. A obě tato období jsou řízena naším hormonálním systémem. Je to až fascinující, jak biologie tlačí k proměně i psychiku. V období puberty vede nově nastavený koktejl hormonů dívku k tomu, aby se vzdala svého „autentického já“ a nechala zrodit „zdánlivé já“. „Zdánlivé já“ nutí dívku změnit hodnotový systém a vzdát se některých částí sebe (třeba své dobrodružné části – protože mladá dáma už neleze po stromech, své snící části – protože je třeba být praktická, své inteligence – protože chlapci nemají rádi příliš chytré dívky, své bezstarostnosti, hravosti, svého bloumání atd.). Vnitřní biologie i vnější společenské tlaky učí dívku, jak být správnou mladou ženou.
Na několik desetiletí se potom žena usadí v poloze cyklické ženy. Hormony řídí její měsíční cyklus, cykly příchodu dětí, vedou ji k udržování klidu a harmonie v rodině, vedou ji k péči o druhé – to vše však mnohdy za cenu nezdravých kompromisů, upozadění vlastních potřeb, za cenu nahromaděných křivd, pocitů zneuznání, zneužití, marnosti…
S blížícím se druhým přechodovým obdobím se začne koktejl hormonů promíchávat a začíná na ženu působit opačně, jako by ji vracel v čase. Vede ji k tomu, aby opustila své „zdánlivé já“ a navrátila se k „autentickému já“. Žena si postupně začíná uvědomovat, čeho všeho se během života vzdala, co dobrovolně „překousla“, aby byl doma klid, kolik kompromisů udělala… a začíná silněji reagovat na nespravedlnost, na porušování svých hranic. Mnoho žen kvůli rozkolísané hladině hormonů žádá léky, chtějí být znovu spokojené, milující, šťastné a mít život pod kontrolou. Problém však není hladina hormonů, je to hladina uloženého vzteku. A vztek je hodně silná, a také hodně potlačovaná a do jisté míry „zakázaná“ emoce. V tomto období má žena příležitost projít očistou života, otevřít dveře do temných a zatuchlých míst, projít procesem přijetí-smíření-odpuštění… A pak otevřít nové dveře do druhé poloviny života. Na cestu dostává několik darů – dar autentičnosti, dar duchovní svobody, dar času, dar vize a dar odvahy…
Nedá se do pár slov shrnout, čeho všeho jsme se na semináři dotkly, v povídání a v meditacích… Zajímavý byl určitě návrat do prvního přechodového období, do puberty. Asi všechny jsme si uvědomily, jaký přelom to byl především v hodnotách, neboť základním měřítkem se stalo to, jak nás vnímají a hodnotí druzí, jestli zapadáme, jestli nejsme terčem posměchu… a snaha zapadnout a vyhovět výrazně převážila i to, jak se cítíme uvnitř sebe. Naopak druhé přechodové období se ukázalo jako osvobozující, neboť – už „nemusím“ a dělám to, co cítím.
Procházely jsme celým dospělým životem, vnímaly jeho odstíny, propouštěly to, co tyto odstíny zabarvilo temnějšími tóny, Proplétaly se tu mnohé příběhy, veselé, smutné, dramatické, absurdní, barevné, a některé jen těžko uvěřitelné… některé byly vysloveny nahlas poprvé, s velikou odvahou… a všechny hluboké a lidské. Během pár společně strávených hodin se všechna slova, všechny příběhy, všechen smích i všechny slzy propojily v energii pospolitosti, v ocenění tohoto životního období, ve vděčnost…
*Jean Shinoda Bolenová: Nefňukej!: Moudrost a krása zralých žen
*Cheryl Bridges Johnsová: Sedm darů menopauzy
Pani Gábina, myslím si, že v týchto vetách a myšlienkach sa nachádza viac žien, patrím medzi ne aj ja. Toľko pravdy v pár vetách, to je super. Takže aj aj sa zamyslím nad mojim životným obdobím, kedy prežívam dosť veľké zmeny, myslím, že ešte prídu ďalšie 🙂
Ďakujem Vám za Vaše rady, milý a pokojný prejav, slová, ktoré beriem vážne a budem sa snažiť riadiť Vašimi radami tak, aby boli osožné nielen pre mňa, ale i pre moju rodinu a široké okolie mojich priateľov a iných ľudí. Ešte raz zo srdca ďakujem.
Také vám děkuji, za Vaše slova a sdílení. g.