Když září září…

Letošní září… září. Slunečními paprsky i jiskřivou svěží energií. Jako by se tak trochu zastavil čas a léto tu s námi chtělo pobýt co nejdéle. Květiny na zahradě jsou stále plné barev a naše želvy, které obvykle už koncem srpna přestávají jíst a začínají se…

Nomen omen

Jméno. Naše jméno. Někdo by možná řekl: Vždyť je to jen slovo, pár písmenek… Je to však jedna z prvních věcí, kterou po narození přijímáme, se kterou jsme identifikováni, a která s sebou přináší i určitou energii. A i když se to možná nezdá, ovlivňuje…

Síla ženy… aneb bez záměrů

Už poněkolikáté zkouším vložit do slov myšlenku, která ke mně přilétla v jeden den ze dvou tak odlišných stran, že bych si jí musela všimnout, i kdybych měla zaklopené uši. No uznejte. Když něco mezi řečí utrousí postarší „vidoucí“ muž a vzápětí totéž sdělí přes…

Za krásou… do Litomyšle

Kdo občas navštěvujete mé semináře, možná jste se na nich setkali s Eliškou, s bytostí krásnou navenek i uvnitř, která navíc krásu tvoří. Ráda bych vás malou ukázkou její tvorby pozvala na výstavu do Litomyšle. Třeba se potkáme na její vernisáži…        …

Pramen nového času

První zářijové dny… nový začátek. Už bych to tak nemusela mít, školní léta jsou dávno za mnou, ale k mým vlastním vzpomínkám se připojily vzpomínky na školní léta všech mých dětí, a tak už budu mít toto období s novými začátky spojené asi napořád. Nemám…

Dát či nedat

… aneb jak pár náhodných slov umí otevřít hlubší téma. Šla jsem včera městem a ve skryté pasáži mě oslovil postarší muž. Upravený, byť lehce ošuntělý, s příjemným úsměvem. „Paní, já bych vás chtěl o něco požádat. Aspoň pár drobných na tři rohlíky s gothajem“….

Rusava… jako sen

Pokaždé po návratu z letních pobytů nechávám pár dní usedat dojmy, abych je posléze vpletla do slov sem na blog. Letos po Rusavě mám ale pocit, že k ní není co psát. A že k ní nebude co psát ani za týden. Snad kdybych uměla…