… aneb jak pár náhodných slov umí otevřít hlubší téma. Šla jsem včera městem a ve skryté pasáži mě oslovil postarší muž. Upravený, byť lehce ošuntělý, s příjemným úsměvem. „Paní, já bych vás chtěl o něco požádat. Aspoň pár drobných na tři rohlíky s gothajem“. Zastavila jsem se a pohlédla mu do tváře. A do očí. Mám v těchto situacích poměrně jasno. Když mám, tak dám. Tentokrát však opravdu jenom pár drobásků, víc mincí jsem v peněžence neměla. Odvětil, že mu to nevadí, že se mu to sejde postupně.
„Víte paní, je to dnes složité. Kdykoliv oslovím mladého člověka nebo spěchajícího byznysmena, podívá se skrze mě, jako bych neexistoval, a automaticky utrousí tři slova: Mám jen kartu.“ Chápavě mu přitakám, s podivením, kam až sahá vliv postupného přechodu na bezhotovostní platby… výhody čehož nám tohle léto média zhusta podsouvají s podtónem, že kdo preferuje hotovost, ten zcela jistě krade… to jen tak mimochodem. „Víte“, pokračuje pán, „ta karta je pro tyhle lidi něco jako alibi.“
Rozloučila jsem se s ním. Něco z jeho slov ve mně ale rezonovalo dál. Alibi? Vlastně ano. Alibi před otázkou Dát či Nedat? Alibi před přímým pohledem na stinnou stránku reality i na stinnou stránku sebe samých. Vždyť asi každý z nás byl mnohokrát při prosbě o peněžní dar konfrontován se svým svědomím, každý z nás asi někdy zalhal, otočil se a dělal, že nevidí, aby následně přemítal o tom, proč to tak má. Každý z nás se přitom mohl dotknout své lítosti, svého odporu, svého sobectví, svého pohrdání, svého hodnocení… celého spektra vnitřních projevů, ke kterým tato situace otevřela dvířka. Každý z nás se v těchto situacích učil něco o sobě.
Nevím, proč mi v tu chvíli prolétl myslí příběh jednoho konkrétního mladého muže, který byl vychován v chráněném prostředí krásného paláce, pečlivě izolovaný od veškerého utrpení světa. Žil bohatý a naplněný život. A to až do dne, kdy náhodou (náhodou?) za zdí paláce pohlédl do tváře utrpení a uvědomil si jeho existenci. Od té chvíle už nikdy nic nebylo jako dříve a on se musel vydat na cestu hledání. Možná jste o něm už někdy slyšeli. Jeho jméno bylo Buddha.