Možná o něco dříve než jiné roky, možná o něco hlouběji než jiné roky, se teď blog ponoří do spánku… současně s tím, jak se já na čas odpojím od vnějšího světa. Nechám si přicházet řešení témat a otázek, které mi v posledním období vstoupily do života, Nechám si přicházet…

Kdybych měla pojmenovat jediné téma, které mi teď víří životem, bylo by to Přátelství a jeho mocná síla. V několika situacích tohoto týdne se mi ukázala naplno a já si znovu, jako už tolikrát, uvědomila, jaký obrovský dar dostáváme do života v podobě přátel. Kdesi mezi mnoha slovy Genových klíčů…

Po delší dobře přidávám jedno videookénko. Pánská sestava. Velmi osvěžující rozhovor s člověkem, který si jen tak skočil z vrtulníku s neotevřeným padákem… a má velmi pevné a neotřelé názory a životní zásady. A jedna moudrá rozprava Pjérova. A stále noblesní Marek Vašut.        

Včera. Neděle. Pršelo vytrvale celý den. Nevzpomínám si, kdy naposled jsme tu zažili celodenní déšť. Mám ráda, když prší. Jako by dešťové kapky jemně brnkaly na melancholické struny mé duše, vše čistily a uhlazovaly. Seděla jsem a dívala se z okna. Máme kousíček před oknem krmítko a kousek vedle zavěšený…

Jenom krátce, pár slovy, navazuji na předešlý text Květ-nově (odkaz). Mimo jiné jsem v něm zmiňovala, že se mně, a nejenom mně, ztratila chuť něco číst, poslouchat a zkoumat, což jsou činnosti, které ke mně jinak neodmyslitelně patří. Před pár dny jsem si před usnutím položila otázku, proč to tak…

Za své velké štěstí považuji možnost rozmlouvat se spoustou lidí… převážně vnímavých a citlivých lidí. Od nich dostávám zpětnou vazbu, že to, co v určitém období prožívám, není moje „chyba“, ale spíše obecnější energetický jev zasazený do širších souvislostí. Kdybych se teď měla ohlédnout za květnem, pár spojovacích témat bych…

Hledala jsem včera jednu starší fotografii a vykoukl na mě přitom jeden zvláštní snímek ze stejného období. Snímek spojený s krátkým příběhem. A tak to beru jako impuls zveřejnit ho tu… jako ukázku toho, že oko objektivu občas zachytí kouzlo, které naše oko nevidí. A že jsou místa, kde se…

Když jsem si zjara nechávala přicházet témata k dubnovým meditačním setkáním, opakovaně mi jako jedno z nich přicházelo vnímání fyzického těla, vztah ke svému tělu a spojení s ním. Nejdříve mě to trochu překvapilo, protože vnímání prožitků a emocí skrze tělo a jejich uvolňování je téma, které řešíme téměř při…

Je to už hezká řádka let, co za mnou přijela poprvé. Tichá, nesmělá, pár let po čtyřicítce. Skoro bych řekla, že byla typickou ukázkou traumatizovaného člověka. Mluvila tak potichu, že jí chvílemi bylo těžko rozumět, nenavazovala oční kontakt a za všechno se omlouvala. Kdybych jí měla dát jméno, vybrala bych…

Ochutnat místo a energie, které tak dobře znám, v jiném ročním období než obvykle. Naladit se na sílu okolní přírody a všudypřítomný klid. Pořádně podrbat ze všech stran jednu kočku. Vypít šálek výborné kávy a sníst pár dobrot. Napít se křišťálově čisté vody. Pobýt v hlubokém rozhovoru s přátelskými dušemi….