Ani nepamatuji, kdy jsem tu naposledy sdílela nějakou tramvajovou historku… ale dnes jednu mám. Vracela jsem se z města a v tramvaji jsem usedla za dvě postarší dámy. Vzápětí jsem si všimla, že jedna z nich v sobě nese potřebu vyjadřovat se ke všemu. Úplně ke všemu. Neomylně, všeznale, s…

Po delší době jeden radostný psí příběh… je tak trochu volným pokračováním textů O vědomém Haf (tady) a O léčení Sira Williama (tady). Příběh nádherné, trochu svéhlavé a dominantní psí lady, chovné šestileté fenky bernského salašnického psa jménem Athéna. Majitelka Athény, paní Iva, se na mě obrátila v únoru minulého…

Dnes… jemný dotek něžné třpytivé krásy. Vážka je symbol svobody… Děkuji.

Ptám se sama sebe, kolikrát za těch uplynulých patnáct měsíců jsem se musela názorově přesunout z pozice „toto není možné“ do pozice „uff, vlastně ano“. Připustit, že to, co jsem považovala za naprostou konspiraci sloužící k vytvoření další úrovně strachu, je skutečností. Upřímně řečeno, tyto dvě úrovně, tedy konspirace a…

Někdy je cítit, že už se blíží konec cesty… že už je načase smířit se s nevyhnutelností. Před pár dny jsem kráčela tichými chodbami malého vlídného hospice. Už dávno mě nepřekvapuje, že tu panuje tichá, smířlivá energie, tak vzdálená hektické energii nemocnic. Míjela jsem jedny dveře za druhými a věděla,…

Včera ve vlaku Brno-Praha a večer zase zpátky… šest hodin vlídně plynoucího času. Nechala jsem se kolébat jemným pravidelným pohupováním, dívala jsem se na nespočet odstínů zelené ve svěží jarní přírodě, chvílemi jsem poklimbávala a nechala myšlenky mizet mezi sny a sny mezi myšlenkami… a když mi z jídelního vozu…

Krásné a hluboké povídání o zvířatech a lidech, o jemnosti, o komunikaci… pohlazení pro duši. A debata pro ty, kteří „při poslechu večerního zpravodajství propadají jistým rozpakům“ …

Už jsou to dva měsíce, co se zrodilo Imaginarium. A tak jsem si tu o víkendu lehce rozjímala nad tím, co všechno mi přineslo, co mě naučilo… a co všechno skrze něj proudí do světa. Na jeho webu můžete najít několik vašich krásných a dojímavých ohlasů a sdílení (tady) ……

Pondělní meditace s mou stálou skupinkou a při ní neuvěřitelně silný prožitek… alespoň pár slovy ho sem zkusím přenést. Meditace, kterou jsem provázela už mnohokrát, jedna z těch, ke kterým se vracíme už mnoho, mnoho let. Pokaždé je trochu jiná, jako ostatně každá meditace… ale tentokrát v ní přišlo něco…

Už pár let kolem mě obchází téma návratu Chirona… a popravdě řečeno mě čímsi velmi fascinuje. Chiron je archetypem zraněného léčitele… podle mytologie to byl jeden z kentaurů, což jsou bytosti, jejichž tělo je z části tělem koně a z části tělem člověka, spojuje v sobě přírodní a duchovní složku…