Když jsem si zjara nechávala přicházet témata k dubnovým meditačním setkáním, opakovaně mi jako jedno z nich přicházelo vnímání fyzického těla, vztah ke svému tělu a spojení s ním. Nejdříve mě to trochu překvapilo, protože vnímání prožitků a emocí skrze tělo a jejich uvolňování je téma, které řešíme téměř při všech konzultacích a dost často se k němu vracíme také na seminářích. I tady na blogu najdete řadu článků, které se tomuto tématu věnují.
Jenomže jak se mi téma postupně otevíralo víc, ukázalo se, že bychom se tentokrát měli na vnímání svého těla podívat trochu jinak. Zkusit navnímat, jak se naše tělo cítí, když k němu vysíláme negativní emoce… a jak se cítí, když svůj postoj k němu aspoň malinko přeladíme.
Můžete si to sami vyzkoušet v krátkém cvičení. U každé z níže uvedených otázek minutku zůstaňte a naplno ten stav prožijte v těle. Možná někoho překvapí, jak rychle tělo odpovídá. Potom stačí hluboký nádech a výdech a přejít k další otázce.
• Jak se moje tělo cítí, když ho ignoruji?
• Jak se moje tělo cítí, když se za něj stydím?
• Jak se moje tělo cítí, když se o něj bojím?
• Jak se moje tělo cítí, když jsem na něj naštvaný/á a nenávidím ho?
• Jak se moje tělo cítí, když ho přijímám takové, jaké je?
• Jak se moje tělo cítí, když mu jsem vděčný/á?
• Jak se moje tělo cítí, když ho mám rád/a?
• Jak se moje tělo cítí, když ho vnímám jako dokonalé?
Asi není třeba psát víc, odpověď jste zřejmě získali od svého těla. Vlastně jsme v tomto krátkém cvičení reálně vůbec nic nedělali, jenom jsme měnili úroveň svého vědomí ve vztahu k tělu. V těle se ale během té chvilky měnilo mnohé… Někdy stačí malé krůčky.
Děkuji. První procházka tělem byla hodně zajímavá a spoustu věcí jsem se dozvěděla a byly tam i moc hezké a překvapivé postřehy. Určitě se sem vrátím. Eva