Už poněkolikáté zkouším vložit do slov myšlenku, která ke mně přilétla v jeden den ze dvou tak odlišných stran, že bych si jí musela všimnout, i kdybych měla zaklopené uši. No uznejte. Když něco mezi řečí utrousí postarší „vidoucí“ muž a vzápětí totéž sdělí přes komunikátorku jedna nenápadná mourovatá kočka, která žije asi o sto kilometrů dál a onoho muže vůbec nezná, je to přinejmenším zvláštní. Tak třeba se mi to dnes podaří dopsat.
Obě promluvy se týkaly ženské energie… resp. možná budu používat raději spojení „energie žen“, neboť ženskou energii v sobě v rámci duality mají všichni, tedy i muži. Tedy týkaly se energie žen a jejího zneužití. To, že je energie žen na planetě dlouhé věky zneužívána, tu asi ani rozvíjet nebudu… mohla bych sáhodlouze psát o patriarchálním uspořádání společnosti, o odkazu církevních učení, o sexualitě, o tom, že v mnoha částech světa dosud není žena brána jako plnohodnotná bytost, a tak dále.
Myšlenka, která mě zaujala, se ale týkala zcela jiné úrovně zneužívání této energie, a tak trochu navázala na jeden můj text z letošního jara, do něhož jsem nechala vstoupit téma záměrů, rituálů, vědomé tvorby reality a energií, které tu mohou být skryté. Onen muž totiž trefně zformuloval to, co jsem nevědomě cítila, ale na vědomé úrovni jsem to takto pojmenovat nedokázala. Zmínil, že žena má přirozené tendence přitahovat k sobě vše, co ona a její blízcí potřebují. Že je to síla, která vyvěrá přímo z ní, z její podstaty. A že pokud se na tuto přirozenou ženskou energii naroubují záměry a rituály, což už je kvalita mužské energie, je tato přirozenost utlačena a začnou se dít „divné věci“, myslel tím na úrovni energií. A podobné úvahy přinesla také mourovatá kočka… že se přirozené změnilo v nepřirozené, že uvnitř ženy je její čistá ženská energie, která je plně spojená s přírodou a přináší skrze sebe její dary, zneužívána mužskou energií v podobě chtění, chamtivosti, expanzivity, sebeprosazení. Trochu to skládám do vlastních slov, ale v tomto smyslu promlouvala.
Připomnělo mi to jeden dávnější text, který jsem kdysi četla – ani nevím, kdo je jeho autorem. Psal o tom, že podle zákona souladu vnitřního a vnějšího by se to, co dokáže uvnitř ženského těla děloha, mělo projevovat i navenek. Děloha dává vyvíjejícímu se dítěti vše (bezpečí, teplo, krev, výživu, smyslové podněty), aniž pro to cokoliv dělá vědomě, jako záměr. Stejně tak má žena schopnost jenom tím, že je plně ženou, proměnit prostředí, v němž žije, aby poskytovalo vše, co žena a její blízcí potřebují. Dřívější kultury si tohoto byly velmi dobře vědomy a ženský princip byl přirozeně uznáván a uctíván. I staré duchovní zdroje mluví o dvou principech – jinu a jangu, a jím odpovídajících projevech – bytí a konání. Tedy mužská energie více „koná“ a ženská energie více „je“ a v každém z nás je to namíchané tak i tak.
Neznamená to, že by žena neměla vůbec nic dělat. Může a měla by. Jenom by toto konání mělo být plně zakotveno v bytí, mělo by se z něho vynořovat a zase se do něj navracet. Přirozenost ženy nevede cestou cílů, diagramů, motivace, překonávání překážek i sebe samé, k čemuž ji mnohdy tlačí profesní svět… ale ani cestou rituálů zaměřených na plnění přání a záměrů a na tvorbu reality skrze konstrukty ega. Vede cestou plynutí, v němž přichází vše ve správný čas, kdy žena ví, kam nasměrovat svoji pozornost a energii, aniž by o tom musela přemýšlet, kdy snadno splývá s každou prováděnou činností v jedno, kdy konání je něco tak přirozeného jako dech.
Tak takhle nějak to vidí postarší „vidoucí“ muž a jedna nenápadná mourovatá kočka…
Děkuji Gábi,
ulevilo se mi a mám radost, že to někdo dokázal dát do slov, protože to vnímám a cítím stejně. Teď jako bych konečně mohla spočinout v klidu, v proudu toho, co přirozeně přichází, s důvěrou, že moje vnitřní vyladění k nám přitáhne soulad a harmonii s Velkou Duší Vesmíru.
Vnitřní spokojenost a přijetí přináší požehnání.