Jméno. Naše jméno. Někdo by možná řekl: Vždyť je to jen slovo, pár písmenek… Je to však jedna z prvních věcí, kterou po narození přijímáme, se kterou jsme identifikováni, a která s sebou přináší i určitou energii. A i když se to možná nezdá, ovlivňuje nás.
Na některých letních pobytech, když se to hodí do programu, zařazují krátké naladění na své jméno. Pokaždé pak jenom žasnu, kolik příběhů je se jmény spojeno. Spory mezi rodiči, hádky a manipulace, tajné přepisy na poslední chvíli, omyly úřadů, záměny jmen, náhody, rodové přenosy… kolika příběhy nás provázejí naše jména i dál během života, jak se vyvíjí a zabarvuje vztah k nim.
Mně dala mé jméno moje maminka. Když jezdívala na návštěvu ke své tetě, potkávala tam na procházce rodinku s krásným kočárkem, v němž spávala malá holčička Gábinka… a mé mamince se toto jméno tak zalíbilo, že jsem ho dostala i já. Neměla jsem ho ráda… v malém městě, kde jsem vyrůstala, se tak v mém ročníku nikdo nejmenoval, a já toužila po nějakém „normálním“ jménu. Postupem času jsem se s ním smiřovala a už dlouho vím, že ke mně patří a mám ho ráda. Svým dětem jsem jména vybírala velmi pečlivě… a všem se jejich jména líbí. Možná jsme doma na jména trochu „ujetí“, protože dlouhým procesem probíhal výběr jména pro každé zvířátko, které k nám přicházelo. I pětatřicet želvích mláďat, která se u nás postupně vylíhla, dostalo zcela speciální a originální jména. Zda se jim líbila, netuším…
Chcete-li se na chvíli naladit na své jméno a nechat ho zazářit, stačí zavřít oči a pustit si tuto nahrávku: