Zase jeden sen před probuzením, jeden z těch snů, které uvíznou v hlavě… poslední dobou bývá hodně takových. Ten včerejší jsem však doteď úplně nepochopila. Zdálo se mi, že rozmlouvám se svou maminkou a ta mi jen tak mezi řečí oznamuje, že jsem se nenarodila v únoru, což beru celý život jako fakt, ale až v červnu stejného roku. Dokonce mi řekla i přesný datum, hodinu a minutu narození. Nijak zvlášť jsem se nad tím nepozastavila. Jediná moje reakce byla odrazem mé „profesionální deformace“, protože jsem si pomyslela, že tím pádem neplatí moje nastavení podle Human designu a Genových klíčů… A trochu mě to naštvalo, protože jsem si uvědomila, že všechno, co jsem se touto cestou o sobě a o svém fungování v hmotné realitě dozvěděla, vlastně neplatí, že můžu začít znovu od začátku, že už nejsem, kdo jsem.
Samozřejmě jsem si hned po probuzení šla zapnout kromě kávovaru i počítač a vygenerovala jsem si svůj profil podle nových údajů. A samozřejmě byl úplně jiný než můj stávající. Místo Generátora tu byl Manifestor, místo introvertního profilu 5/1 tu byl extrovertní profil 2/4, místo šesti definovaných (tedy stabilních) center pouhá dvě… a jediným definovaným kanálem tu byl Kanál Materialismu, který přináší potřebu silné kontroly nad materiální stránkou svého života, potřebu kontrolovat sebe, své finance, své prostředí, okolí i druhé lidi. Tedy kvalitu, kterou moje stávající „Já“ – volnomyšlenkářské, neulpívající, nedůsledné, plující časoprostorem a nechávající převážnou část situací, lidí i procesů žít vlastním životem, neboť „ono to nějak dopadne“ – vůbec nezná. A místo Vodnáře tu byl Blíženec.
Tak, a co s tím. Nemám pocit, že by ke mně měla promluvit první vrstva významu, tedy neulpívat na fixním sebeobraze a umožnit projevení skrytých vlastností… A ani upozornění na utajované, případně nedořešené události v rodině to nebude. A předpokládám, že ani čísla do loterie. Ve sdělení byla jistá naléhavost přinášející vjem, že to datum dříve nebylo důležité, ale teď už ano. Nechávám volně proplouvat myšlenky. Možná přicházejí chvíle, kdy bude třeba opustit základní generátorskou strategii, kterou je jednání v reakci na přicházející podněty – a nastoupí manifestorská kvalita vlastního iniciování bez těchto podnětů, i za cenu, že tím bude někdo překvapen či šokován. Možná bude třeba alespoň v některých oblastech života převzít větší kontrolu… byť si teď vůbec neumím představit, co a jak bych měla začít kontrolovat. Možná přichází čas zaměřit se víc na materiální stránku života… A možná ještě něco úplně jiného. Mysl to nevymyslí, poprosila jsem tedy, aby mi ve vhodný čas přiletěly doplňující informace.
Sen se mnou zůstává i nadále – známka toho, že v sobě nese ještě něco dalšího. Třeba se mi rozbřeskne. Zvláštně ale nasedl na téma, o kterém mluví Tonda Baudyš v jednom krátkém videu (najdete ho za textem). Přestože nějaká jasná souvislost tam není. Hodně ve mně jeho slova rezonují s podobným vjemem zbytečnosti za cokoliv nebo proti komukoliv bojovat, k čemukoliv se vyjadřovat, prezentovat názory či postoje, protože už je rozhodnuto. Rezonují i s mým pocitem absolutně oddělených světů. Skoro přesně před dvěma roky jsem napsala text O mimoběžných realitách (doporučuji, odkaz tady). I po dvou letech je platný – ale podobně jak o tom mluví Tonda B,, ještě se to celé posunulo v tom, že jednotlivé reality se už ani nepozorují, jedna přestává vidět druhou, vymazávají se z existencí, přestože dál existují… A rezonují i s tím, že za vším vnímám neustále klid a vyšší vedení, s pocitem, že to bude dobré…