K videookénku zveřejněnému v tomto týdnu přidávám ještě pár odkazů… Třeba se někomu z vás budou hodit k předvánočnímu úklidu nebo k pečení cukroví, nebo jenom tak, k zamyšlení. Mně hodně silně rezonuje hned to první video, z nedávné besedy Jirky Ledvinky. V úvodu poměrně „natvrdo“ říká pár věcí, které…

Dnes je to přesně pět let od narození mého blogu. Přišel na svět snadno a rychle, nesený překotnou energií „když musíš, tak musíš“. Pět let… prehistorie. Změnil se svět, v mnohém jsem se změnila i já. Blog je tak trochu kronikou těchto změn, přestože zdaleka ne vše z toho, co…

Včerejší ráno… mlhavé, vlhké, zalézající i pod huňatou kapuci mé bundy. Šla jsem kolem řeky na zastávku, v hlavě vymeteno po náročném seminářovém víkendu. Jenom pomalu jsem k sobě začala pouštět myšlenky na to, co asi tak zařadím do programu předvánočních meditačních setkání. Letos jsme nechali proplout tolik témat, že…

Myslím, že do rozjímavého adventního naladění velmi dobře dosednou dvě „čerstvé“ Duše K: Ta první, O víře a duši, se mi krásně propojuje se slovy knížky, kterou mám teď rozečtenou. Je moudrá, je živá, při čtení jako by nitro odpovídalo tichými slovy „ano, to vím“. Bílá kniha, autor Ramtha.  

Mám tu ve frontě pár rozepsaných článků, které čekají na impuls k dokončení… k jednomu z nich impuls přišel, tak tady je. O tom, jak je pro člověka, který prochází léčbou závažného onemocnění – a nejenom pro něj – důležitý pocit bezpečí. A jak o něj pečovat. Je to vlastně…

Když se ohlédnu na uplynulých deset dní, musím se pousmát… a zeptat se sama sebe, zda jsem si opravdu jistá tím, že jsem introvert. Míhají se mi totiž před očima desítky tváří, se kterými jsem se setkala. Zní mi nespočet slov, která jsem vyslechla, a nespočet slov, která jsem vyslovila….

Zase kolem mě jedno téma začalo kroužit a během pár dní se objevilo z vícero stran. Začalo si říkat o moji pozornost a postupně se odkrývalo do větší a větší hloubky. Otevřelo se jednou vyslovenou otázkou v průběhu víkendového semináře, když jsem mluvila o tom, že se v procesu léčení…

Poslední říjnový den. Skoro se mi nechce věřit kalendáři. Jako by si v něm šotek pohrál s čísly a jedenatřicítku posunul hned k začátku měsíce. Přemítám o tom, co všechno říjen přinesl… a ač se mi zdál ve svých energiích podivně stagnující, tak toho bylo docela dost. O něčem jsem…

Zase jeden sen před probuzením, jeden z těch snů, které uvíznou v hlavě… poslední dobou bývá hodně takových. Ten včerejší jsem však doteď úplně nepochopila. Zdálo se mi, že rozmlouvám se svou maminkou a ta mi jen tak mezi řečí oznamuje, že jsem se nenarodila v únoru, což beru celý…

Z předešlého článku o Podzimu naruby by mohlo vyplývat, že se u nás nic nového neděje. Ale ono se děje… Přišla k nám do rodiny s příchodem kočičí holčičky Leontýnky i krásná nová energie, kočičí holčičí. Kdybych tu psala pohádku, začínala by slovy: To bylo tak, milé děti… Když nám…