Rubrika: Magie života

Je to až neuvěřitelné, jak to krásně vyšlo… právě dnes slaví můj blog 4. narozeniny, a slaví je příspěvkem číslo 400.  Aniž to bylo v plánu, zjistila jsem to před chvílí. Vzpomínám, co všechno se za ty čtyři roky stalo, co se změnilo, co mi…

Listopad, můj asi nejoblíbenější měsíc. Už jsem to tu několikrát psala, že mám slabost pro mlhavě dušičkové počasí, kdy oslnivé podzimní barvy postupně začínají splývat v jemně hnědavé odstíny. Dnešní procházka po brněnské zoo, v tichu, bez lidí, a hnědých odstínů bezpočet…  

Jako by mi letošní nádherný podzim věnoval malý dárek na rozloučenou. Možná proto, aby ocenil moji věrnost „podzimomilce“, možná proto, aby byl oceněn on sám jako tvůrce krásy, možná proto, aby potěšil… a možná proto, aby přinesl nám všem sílu útěchy. Mrknul na mě mezi…

Není to zdaleka poprvé, kdy se ke mně dostala zpráva či informace, kterou jsem se z nějakého hlubšího důvodu měla dozvědět, cestou nepředvídatelnou, prostřednictvím tajemné hry náhod a synchronicit. A poprvé není ani to, že byl do řetězce těchto náhod zapojen internet a další moderní…

Mám od planetárních sudiček dánu do vínku rozevlátou vodnářskou povahu výrazně posílenou vnitřním rebelstvím, a přitahuje mě tím pádem vše neobvyklé, originální, kreativní, neotřelé, třeba i lehce provokující, zkrátka jiné. To, co se mnohdy pohybuje na tenounké hranici mezi nápaditým vkusem a kýčem. A tak…

Mám takové svoje osobní „kouzlo“. Nepoužívám ho často… vlastně velmi zřídka, když mám pocit, že se realita podivně zacyklila a motám se v ní jako veverka v kole. Nebo když potřebuji něco vyřešit a má mysl, zvyklá být převážně v klidu, se také přemění ve…

Když jsem odjížděla v minulém týdnu na chatu, probírala jsem se knihovnou a čekala jsem, která z knížek mi skočí do ruky a pojede se mnou. Nechtělo se žádné, proto jsem ještě rychle zapátrala mezi novinkami a koupila jsem si nově vydané Aktivní snění od…

Nástup letošních prázdnin se u mě nese na vlně potěšení a tiché radosti z několika událostí a situací, jejichž spojovacím článkem jsou mé tři děti… tedy skoro se rozpakuji psát děti, protože dvě jsou už pár let dospěláky a třetí se k dospělosti zvolna přibližuje….

Ani nepamatuji, kdy jsem tu naposledy sdílela nějakou tramvajovou historku… ale dnes jednu mám. Vracela jsem se z města a v tramvaji jsem usedla za dvě postarší dámy. Vzápětí jsem si všimla, že jedna z nich v sobě nese potřebu vyjadřovat se ke všemu. Úplně…

Dnes… jemný dotek něžné třpytivé krásy. Vážka je symbol svobody… Děkuji.