O příbězích zrození

Někdy bývá příběh, který o určité skutečnosti vyprávíme, mnohem důležitější, než tato skutečnost sama. A stává se, že když začneme vyprávět jiný příběh, promění se i to, o čem vyprávíme. A existují příběhy, které jsou součástí paradigmatu určité doby. A když pozměníme tyto příběhy, pozmění se i paradigma. A tím…

Zvířata… ve zdraví a v nemoci

S hřejivým pocitem se ohlížím za minulým víkendem a za „premiérou“ nového semináře, který dostal název Zvířata ve zdraví a v nemoci. Pro mě to byla premiéra dvojitá, protože jsem poprvé nevedla seminář sama, ale ve dvojici. To je něco, co jsem si dříve neuměla moc dobře představit, protože vím,…

O hledání klidu… plus malé videookénko

Když jsem jela včera ráno tramvají do města, seděl opodál ošuntělý starší muž. Rozcuchané vlasy, špinavé vousy, oblečení pod značkou „každý pes jiná ves“ a ne zrovna svěží odér kolem něho. Na klíně měl položenou knihu. Když jsem vystupovala, letmo jsem na ni pohlédla. Seneca. O duševním klidu. Filozofický spis…

Zahrada vnitřní harmonie

Před nedávnem jsem tu napsala zamyšlení o Mocné hře na Jako (odkaz). Dnes přidávám kratičkou meditaci, při jejímž poslechu si také můžeme na „Jako“ zahrát. Zkusme si představit, že jsme plně v souladu sami se sebou, že neexistuje žádný rozpor mezi Uvnitř a Vně, že na nás přestali vyskakovat bubáci…

Dozadu, či vpřed…

Když se ohlédnu za letošním říjnem, musím konstatovat, že to byl pro introverta, tedy pro mě, vcelku náročný měsíc. Početná setkání s mnoha lidmi… při konzultacích i se známými a přáteli. A především dvě významné rodinné události: Svatba, kterou jsem tu už zmiňovala, a o týden později větší oslava kulatých…

Kdo uvěří, že v něho věří…

Okamžik mezi spánkem a bděním je jako brána mezi dvěma světy, v níž se každodenně potkává naše podvědomí s vědomou myslí. Jako by si tu pokaždé podal ruku vládce noci s vládcem dne a předal mu své žezlo. Některá rána mu k tomu do ucha zašeptá i pár slov, která…

Ohlédnutí svatební

Jaký to je pocit, oženit syna?… ptalo se mě už několik lidí z mého okolí. Jaké to bylo? A já se cítím stejně jako při jiných podobných otázkách, kdy se čeká, že bych měla do pár slov odpovědi vložit něco, co má tolik rozměrů, že to do několika slov vložit…

Odpovědí je otázka: Ztracené věci

Alejandro Jodorowsky. Člověk, jehož duchovní a terapeutická cesta mě už řadu let inspiruje. Věnovala jsem mu na blogu jedno knižní okénko (tady) a citovala jsem jeden jeho hluboký text (tady). Letos v létě jsem se začetla do knížky, ve které ukazuje, jak lze v terapiích využít moudrost starých příběhů. A…

O Pravdivosti

Energie letošního roku neúnavně brnkají na strunu naší vnitřní pravdivosti. Jemně a laskavě, pokud jim nasloucháme. Razantněji, pokud slyšet nechceme. A burácivými tóny, když jsme proti nim v odporu. Asi každý člověk, a nejsem výjimkou, si v určitých oblastech vnějšího či vnitřního života nasazuje růžové brýle a nevidí skutečnost takovou,…

Mocná hra na Jako…

Během končícího léta a začínajícího podzimu jsem se tu v několika textech dotkla tématu vnitřní proměny. A ochoty k této proměně, tedy otevření se možnosti stát se vnitřně úplně jiným člověkem. A jak se to občas s některými tématy děje, stalo se součástí barevného plátna, které je natažené kdesi vzadu…