S hřejivým pocitem se ohlížím za minulým víkendem a za „premiérou“ nového semináře, který dostal název Zvířata ve zdraví a v nemoci. Pro mě to byla premiéra dvojitá, protože jsem poprvé nevedla seminář sama, ale ve dvojici. To je něco, co jsem si dříve neuměla moc dobře představit, protože vím, že mi je nejlépe v mé energii, skrze kterou přichází do prostoru to, co v tu chvíli přijít má, a že další člověk by byl pro mě tak trochu „narušitelem“. Od doby, kdy jsem začala hlouběji poznávat Zuzku Pátkovou, však vím, že ona je pro mě spíše rozšířením mé energie a že se naše témata krásně propojují. A že mi prostor nenarušuje ani trošku. A když se vloni objevila myšlenka uspořádat společný seminář, v němž by se prolnul vědecký svět Germánské nové medicíny se světem intuitivní komunikace se zvířaty, okamžitě ve mně zaznělo jasné Ano.
Mohlo by se zdát, že se svět Germánské medicíny se zvířecí komunikací nijakým způsobem neprotíná a že propojení vzniká až na úrovni využití obou metod. Málokdo ví, že pan doktor Hamer, objevitel a tvůrce Germánské nové medicíny, opakovaně ve svých knihách píše o tom, že zákony GNM platí pro lidi i zvířata, dokonce i pro rostliny a jednobuněčné organismy. Že v rámci kosmického chápání můžeme se zvířaty komunikovat prostřednictvím myšlenek, mluvit s nimi bez použití slov. Zmiňuje, že starší civilizace měly blízký vztah se zvířaty a komunikovaly s nimi, že zvířata měla duši i řeč. Postupně, s vývojem společnosti a vznikem církví, byla zvířata degradována na pouhé „předměty“, který byly využívány a s nimiž bylo obchodováno. Lidé se začali ke zvířatům chovat s krutostí a všeobecně se rozšířil názor, že zvířata necítí bolest, že reagují pouhým instinktem, že neumí trpět. Přitom „biologický“ jazyk, jazyk našeho mozku, máme se zvířaty společný. Tento jazyk se týká lokalizace prožitků strachů a všech dalších konfliktů v různých vrstvách mozku. A že je třeba znovu uznat, že zvířata nemají pouze instinkty, ale mají i duši, a navázat s nimi komunikaci.
Celý víkend nádherně plynul. Zvířecí příběhy, prolnutí biologického a jemnohmotného světa, pohled na nemoc lidskou a zvířecí optikou, praktické ukázky… Všichni, co jsme tam byli, nějaká zvířátka doma máme, další zvířátka jsme měli v minulosti… a všichni tito přátelé se stali téměř hmatatelnou součástí naší skupiny, i když přicházeli jenom v obrazech. Myslím, že prostřednictvím tohoto semináře přišlo na svět něco zcela nového a jedinečného, něco, co přesně zapadá do současného období proměn. Tyto proměny s sebou přinášejí i proměnu společenských struktur, posun od hierarchií k propojenosti – a s tím souvisí i uvědomění, že zvířátka nejsou „pod námi“, ale „spolu s námi“. A to se neslo každou vteřinou oněch dvou dní.
S vděčností děkuji všem, které si seminář přivolal. A nejvíc Zuzance.