Někdy bývá příběh, který o určité skutečnosti vyprávíme, mnohem důležitější, než tato skutečnost sama. A stává se, že když začneme vyprávět jiný příběh, promění se i to, o čem vyprávíme. A existují příběhy, které jsou součástí paradigmatu určité doby. A když pozměníme tyto příběhy, pozmění se i paradigma. A tím se proměníme my všichni. Pojďme se teď společně podívat na proměnu jednoho příběhu, který se týká každého z nás.
Jak může taková zdánlivě obyčejná věc, jakou je početí, souviset s válkou mužského a ženského principu na planetě Zemi? A jak pouhou změnou pohledu na akt spojení vajíčka a spermie můžeme tento boj překonat?
Způsob, jakým vědci původně popsali okamžik, skrze který každý z nás přichází na svět, byl inspirován darwinovským pojetím přežití nejsilnějšího. Při každé ejakulaci se armáda bojujících spermií vydává dobýt pevnost, ženský pohlavní systém, v jehož zákoutích tiše leží vytoužená kořist, kterou je vajíčko. Od okamžiku, kdy vstoupí do této pevnosti, čelí vojsko četným překážkám – vaginálnímu sekretu, hlenu z děložního hrdla a také dalším zkouškám, které poslouží k výběru těch nejsilnějších. Pak následuje nekonečný postup dělohou, během něhož se útočníci vyčerpávají. Později se ti, kteří si to nejvíce zasloužili, dostanou až k tváři onoho obrovského vajíčka, přičemž musí vybojovat tvrdý a poslední boj, aby do něj pronikli. Tento boj vyhraje pouze jediný vítěz po překonání posledního odporu. Tato válečnická a maskulinní metafora představuje oplodnění jako dobývání, téměř znásilnění, při němž se spermie nemilosrdně utkávají se svými konkurenty, zatímco vajíčko, pasivní a ohromené, čeká, až bude dobyto… jako jsou vždy ženy mužů poražených ve válkách. Všichni jsme byli, vědomě či nevědomě, poznamenáni tímto mýtem.
Dnešní vědecké poznatky však vyprávějí jiný příběh. Příběh o tom, že oplodnění není urputným bojem spermií o dobytí vajíčka, ale je výsledkem synchronní spolupráce mužského a ženského elementu ve službách Vědomí. Že si vajíčko vybírá a přitahuje k sobě spermie, které jsou nejvhodnější pro zrození bytosti, jež má přijít na svět. Spermie, poslušny mocného volání, vzájemně spolupracují jako sportovní tým, aby usnadnily postup vybraných jedinců k vajíčku. Úspěch jednoho je triumfem všech. Při každé ejakulaci dochází k výronu semenné tekutiny obsahující přibližně 500 milionů spermií. Velká část těchto spermií, a to i u mladých mužů, obsahuje různé defekty, které jim znemožňují oplodnění vajíčka. Ne všechny jsou totiž předurčeny k oplodnění. Miliony z nich jsou mobilizovány, aby neutralizovaly vaginální kyselost a poté prošly děložním hrdlem. Ty, které pokračují ve svém postupu, putují mezi vibrujícími řasinkami, které lemují stěny vejcovodů. Když konečně dosáhnou svého cíle, je jich sotva více než sto; všechny ostatní byly obětovány, aby usnadnily postup této malé skupiny.
Aby spermie pronikla do nitra vajíčka, musí se zbavit akrozomu, což je výstelka na konci její hlavičky – enzymy, které obsahuje, umožňují rozpustit stěnu vajíčka. Při tomto úkolu opět dojde k obětování většiny zbývajících spermií. Posledním asi deseti se podaří projít stěnou vajíčka a uhnízdit se v něm, a ty pak způsobují otáčení vajíčka proti směru hodinových ručiček. Tento pohyb, stejný jako pohyb planet, Slunce a vesmíru, spojuje vajíčko s vesmírným tancem a nabíjí ho obrovskou energií. Právě v tomto okamžiku si vajíčko vybere jedinou spermii, která se stane jeho spojencem při stvoření nové bytosti. Tento „vybraný jedinec“, na jehož úspěchu spolupracovaly všechny ostatní spermie, je vtažen do buněčné plazmy. V tu chvíli se závratnou rychlostí změní složení obalu vajíčka, čímž se zablokuje cesta ostatním. Vybraná spermie ztratí své flagellum, které již splnilo svůj úkol, přiblíží se ke genetickému jádru ženy a splynou spolu. To, co jim umožňuje zůstat spojeni, je čilý pohyb zbývajících spermií, které ještě několik dní otáčejí vajíčkem. Než zemřou, umožní oplodněnému vajíčku sklouznout po vejcovodu a najít si cestu do dělohy. Pět set milionů bytostí spolupracovalo, aby pouze jedna z nich měla tu výsadu zplodit lidskou bytost.
Pokud se přikloníme k tomuto výkladu, který se opírá o vědecky prokázaná fakta, můžeme říct, že v tomto vzájemném vztahu vajíčka a spermie nedochází k žádnému znásilnění ani k dobývání, ale naopak k báječné vzájemné přitažlivosti, která je živena nepřetržitou spoluprací spermií mezi sebou, stejně jako celého ženského pohlavního ústrojí s mužskými buňkami.
A tak si říkám… dříve byl součástí každého zplození lidské bytosti, i kdyby proběhlo v maximální láskyplnosti, příběh o dobývání, o konkurenci, o boji mezi mužským a ženským principem, o přežití nejsilnějšího. Dnes je součástí každého zplození lidské bytosti jiný příběh – o spolupráci, o nezištnosti, o nebeském tanci obou principů, o nádherném mysteriu života. Co všechno asi může tato proměna ovlivnit?
Inspirováno – Alejandro Jodorowsky, Marianne Costa: Metagenealogie