Alejandro Jodorowsky. Člověk, jehož duchovní a terapeutická cesta mě už řadu let inspiruje. Věnovala jsem mu na blogu jedno knižní okénko (tady) a citovala jsem jeden jeho hluboký text (tady). Letos v létě jsem se začetla do knížky, ve které ukazuje, jak lze v terapiích využít moudrost starých příběhů. A příběhy, ty já mám ráda… A tak si říkám, že sem občas nechám některé z nich vstoupit. Dnes třetí z nich.
V knize „Odpovědí je otázka“ si Alejandro Jodorowsky vybral moudré příběhy z kultur celého světa a jejich čtením a vlastní interpretací vyzdvihl jejich mystické i každodenní aspekty. Protože i dospělí někdy potřebují pohádky. „Každý z příběhů, o nichž píši v této knize, mi pomohl utišit hlad a žízeň. Jsou to všechno poloviny, které nám nabízejí ústní tradice. Druhé poloviny již přebývají v naši duši. Spojením každého příběhu s jeho interpretací trochu ukojíme svůj hlad. Tak jako ve chvíli, když se náš život spojí s naší smrtí, zažijeme šťastnou úplnost.“
Mullah ztratil osla. Prošel celý bazar a prosil kolemjdoucí, aby mu pomohli. Tomu, kdo by ho našel, slíbil jako odměnu nejen zvíře, ale i hůl a všechny postroje. Lidé se ho ptali, proč si dává tolik práce s hledáním osla, když hodlá za odměnu vše rozdat. Odpověděl: „Copak ty neznáš potěšení z nalezení ztracených věcí?“
Hledám svoji podstatu, svého vnitřního Boha, protože jsem ho ztratil. Naše civilizace ho ztratila. Pokud se vám nelíbí výraz „vnitřní Bůh“, můžete říkat duše, nevědomí, pravá podstata, esence, cokoli chcete… Celý život jsem se ho snažil najít. Věděl jsem, že někde uvnitř mě musí být ukryté světlo. Když jsem ho znovu našel, byl jsem tolik šťastný, že se mi vrátilo to, co jsem už měl, že jsem to musel rozdat a rozpustit se ve světě. Veškerá duchovní práce nás vede k darování sebe sama. Neexistuje jediná realizovaná bytost, která by se nedala světu, vesmíru.
Milovat znamená získávat, abychom se mohli dělit. Když miluji, hledám lásku. Když ji najdu, sdílím ji. Sdílím ji nejen se svou partnerkou, ale také s její rodinou, s rodinou, kterou společně vytvoříme, s přáteli, atd. Nesdílená láska neexistuje. To by byla neuróza, sobectví, šílenství. Hledám lásku, abych ji sdílel a byl světlem ve světě.
Zpočátku jsem chtěl pouze najít partnerku a vytvořit s ní pár. A zdánlivě během okamžiku tu jsem s pěti dětmi. Je to pro mě stálé překvapení, mít je a být rodinou! Nelituji toho, protože každé dítě, které přišlo na svět, mi otevřelo srdce o něco víc, přivedlo mě k práci i k trápení, a pomohlo mi čelit psychodramatu odpuštění svým rodičům. Naučilo mě objevit lásku a milovat všechny. Každá bytost, která se objeví v našem životě, je požehnáním. Kočka, rostlina, přítel, všechno. Spolupracovník, zaměstnanec, učitel… jaká to veliká radost a vděčnost.