Voní, nevoní

Chodívá za mnou občas na terapie jedna slečna a řešíme spolu postupně řadu neradostných prožitků z jejího dětství. Přišla do rodiny, kam odmalička příliš nezapadala, tak trochu jako vetřelec do komplikovaného vztahu dvou nevyzrálých osobností. V rámci terapií se vydala i na cestu Zlatou stezkou Genových klíčů. Onehdy mi hned…

Ze tmy Zen

Vracela jsem se dnes večer domů. Sama, tmou, kolem řeky. Úplné bezvětří, hladina bez pohnutí, jenom z dálky od silnice probleskovala světla pouličních lamp a sem tam zamrkalo projíždějící auto. Nikde nikdo, ani žádný hafan se neozýval při večerní vycházce. Mám ráda takové okamžiky, kdy má člověk najednou pocit, že…

Když je do zpěvu

Sdílím už pár týdnů svůj osobní prostor s mnoha muži. Postupné opravy našeho domu se totiž dostaly do fáze, kdy jsme museli zpřístupnit dosud nejvíce obývaná místa stavebníkům a řemeslníkům. Polovina domu se postupně ocitla v obležení a ponořila se do zcela odlišných energií. Stavební hluk, hlasitá mluva česká i…

Jak se tu žije andělům

Jak se asi žije na Zemi duším andělským, které přijaly úkoly pozemské? Nejsou to ti, co si na pozemské anděle pouze hrají, přidávají ke svým vlastním jménům jména znějící jako andělská, mnohdy však připomínající název pracího prostředku či aviváže, a věnují spoustu energie tomu, aby světu ukázali, jak jsou jiní….

Nostalgie třídních schůzek

Deštivý úterní podvečer a já chvátám na třídní schůzky. Zastavuji se v malé kavárničce poblíž školy pro kelímek voňavé horké kávy. Je to takový jemně rebelský pocit, upíjet kávu ve školní lavicí. Opravdovou, ne tu z automatu. V jednu chvíli si pod deštníkem uvědomím šokující skutečnost. Chodím na třídní schůzky…

Svoboda v jednoduchosti

Napadlo vás někdy, proč potkáváme tak málo plně spokojených a šťastných lidí, když ve srovnání s dřívějšími časy žijeme dlouhodobě v míru a dostatku, s relativně velikou mírou osobní svobody? Proč se někdy cítí šťastněji lidé, kteří jsou určitým způsobem limitováni – svým zdravím nebo životními okolnostmi? A kolik toho…

Vím, jak málo vím

Přicházejí každému z nás do života lidé, se kterými máme pocit, že se známe již řadu let. I já to tak mám. Ale jen úplně výjimečně se v mém životě objeví někdo, s nímž jediný pohled do očí prozradí, že se známe od pradávna. A považuji za veliké štěstí, když…

O tiché řeči našich těl – 2. část

Dnes bych ráda navázala na první část a věnovala se tomu, jakým způsobem můžeme tichou řeč našich těl využít v terapiích a především každý sám pro sebe. V předešlém textu jsem zmiňovala, že vše, co naše tělo zažívá, je vnímáno mozkem, a že vše, co se v těle odehrává, je…

O iluzivní realitě

Když jsem byla malá, přemýšlela jsem o tom, jestli všichni vidí očima to stejné jako já. Jestli zelená je pro všechny zelená a modrá zase modrá, jestli strom je pro každého to stejné. A svým způsobem mi tato otázka občas prochází myslí i dnes. Zajímá-li vás, jak právě toto vysvětluje…

O neohraničenosti

Potkala jsem dnes pohádkářku. Malou copatou holčičku s brýlemi. Stála na zastávce se svou maminkou, vedle kočárku se spícím bráškou. Ujela jim tramvaj, stejně jako mně. Ona o tom ale nevěděla, protože žila v pohádce, kterou vyprávěla. Slova se nesla zvučným hláskem do okolí. Netuším, kdy začala vyprávět, mohlo to…