Pár témat čekalo tiše už delší čas v zákoutích mé mysli na vnější impuls, aby zapadl jako klíček do zámku, otevřel dveře a nechal skrze ně tato témata vplynout do slov. Tím impulsem se stal rozhovor, který jsem objevila dnes ráno po zapnutí počítače a při pomalém popíjení ranní kávy…

Je to zvláštní doba. Nejenom že mi připadá, že jsme se ocitli ve stavu mimoběžných realit (jak jsem psala tady), ale mám pocit, že můj vnitřní svět kráčí zcela mimoběžně od světa vnějšího. Jako kdyby venku promítali podivný béčkový film, který by na čsfd získal s bídou pár procent, a nemá…

V jarních dnech, kdy se svět potichoučku a nesměle začal vracet k normálnímu rytmu, jsem tu psala tento text (odkaz), v němž jsem sdílela naději, že budou strážní andělé provázet ty, kteří vnášejí lidem do života radost a krásu, neboť tyto atributy se v rozpočtových rovnicích zdají být položkami „zbytnými“…

Tak abych tu nepsala jenom o tom, z čeho je mi v těchto dnech smutno, přidám i něco, co mi udělalo radost. Možná neznáte každoroční světovou kreslířskou výzvu Inktober. Také jsem ji neznala, dokud se do ní nezačal už před pár lety zapojovat můj starší syn. Výzva spočívá v tom,…

Je mi smutno z toho, co teď prožívá Slovensko, z toho, co se o jeho situaci píše v médiích oficiálních i alternativních. Kdyby byl vyhlášen smutný závod v rychlosti umírání svobody a ztrácení osobních práv, Slovensko by v tuto chvíli nad námi vítězilo. Už v sobě nese hodně nahořklou pachuť…

Může se nám v těchto dnech zdát, že se kamsi ztrácí světlo. A že to není posunem v kalendáři, podle kterého se noci prodlužují a denních hodin ubývá. Dušičkový čas, v jiné roky zvoucí ke smířlivým vzpomínkám a rozjímání, letos spíš zesiluje pocity marnosti a beznaděje a vytahuje ven z…

Tak ať tu máme také něco vlídného a inspirujícícho. Vykolejený čas se řítí neznámo kudy, skrze mnohé temné tunely, na jejichž konci jen těžko hledáme světlo. Dříve nebo později však dojdeme k uvědomění, že jinde, než uvnitř nás, toto světlo nalézt možné není… … a cestu k němu nachází každý…

Jsou dny, kdy si dovolím víc prožívat než jenom pozorovat. Kdy nechám své vědomí alespoň zčásti vrátit z nekonečných dálek do stále houstnoucí pozemské reality, protože cítím, že setrvání v bezčasé bezprostorovosti by bylo v tuto chvíli spíše únikem než přirozeným stavem. Jsou to ty dny, kdy se zdá, že…

Náklonnost ke kamenům je u mě tak trochu povahová úchylka. Ze všech cest si přivážím aspoň jeden malý kamínek a s nejmladším synem, který tento povahový rys podědil a ještě ho povýšil svými znalostmi z geologických letních škol a mineralogických výprav, vymetáme většinu výstav minerálů, které se někde poblíž konají….

Už na jaře jsem v jednom textu psala o letmém obraze, který mi ukázal, že se roztáčí pořádné tornádo nejenom tady na Zemi, ale také v jemnohmotných světech, že i tam se proti sobě „šikují pluky“. A psala jsem také o tom, jak se tyto dva světy navzájem ovlivňují –…