Slovakian Rhapsody

Je mi smutno z toho, co teď prožívá Slovensko, z toho, co se o jeho situaci píše v médiích oficiálních i alternativních. Kdyby byl vyhlášen smutný závod v rychlosti umírání svobody a ztrácení osobních práv, Slovensko by v tuto chvíli nad námi vítězilo. Už v sobě nese hodně nahořklou pachuť i onen podařený vtípek o tom, že ti, co jsou u nich teď „nahoře“ jsou pomstou osudu za to, že k nám před pár lety poslali jednoho, který se dostal „hodně nahoru“ u nás. Není divu, že mě to mrzí, Slovensko mám totiž odmalička moc ráda a nikdy jsem ho nezačala brát za „zahraničí“. Když tak lovím ve vzpomínkách, co se mi vybaví za slovem „Slovensko“,  tak jsou to například:

Nekonečné noční jízdy starým embéčkem a později fiatem (polským), vleže na zadních sedadlech, oba s bráchou vedle sebe (ano, přežili jsme), směr Zemplínská Šírava či Veľká Domaša. Nocleh a chladné ráno na parkovišti pod Strečnom, dunivý Váh, Liptovská Mara, o níž jsme si nechali napovídat, že je to moře… A nemohly chybět výlety –  Svidník, Stropkov, Dukla, Michalovce, Bardejov…

Družební československo-maďarský tábor v Kežmaroku, kde nás vůči maďarským kamarádům posedla bohapustá závist, neboť všichni měli Rubikovy kostky. Někteří i dvě nebo tři, v různých velikostech.  Pro nás nevídaný poklad, neboť na našem trhu ještě ke koupi nebyly.

Nezapomenutelný školní výlet v prváku na gymplu, na Malou Fatru. Zvláštní hrou náhod si odsud šest z nás – paradoxně jsme to byli my, největší „slušňáci“ ze třidy – odváželo třídní a ředitelské důtky. Bavíme se tím na třídních srazech dodnes.

V dospělosti opakované zimní pobyty s kamarády a se smečkou dětí nahoře na Malinom Brdu. Adrenalinové výjezdy našimi neterénními vozy podél sjezdovky, které byly posléze okomentovány panem domácím pomrknutím a tichým zašpitnutím do mého ucha: „Viete čo, nám mužom robí takýto adrenalínok velmi dobre“ … Hory sněhobílé, rána mrazivá a tatranský čaj hřejivý.

Výlety na Liptov, na Chopok, do jeskyní, koupele v Bešeňové.
A dlouhá procházka s kamarádkou po zasněžené Bratislavě.
A voňavé jídlo – halušky, kyselica, výborné sýry, žinčica.
Příjemní lidé, se smyslem pro humor
Milé a sympatické účastnice mých seminářů
A pár přátel a kamarádů.

Co mám se Slovenskem hodně spojené, je hudba. Dospívala jsem za doprovodu písniček Petera Nagye, Elánu, Tublatanky, Teamu  a dalších. Kdybych z nich měla vybrat, kdo byl ten „nej“, tak určitě Peter. Jemný, přemýšlivý… Jeho texty jsou jako jemně vypointovamé básně, jak to sám řekl v jednom rozhovoru (odkaz). A s odstupem času je v některých tolik pravdy, až zamrazí.

O to víc mě potěšilo, když jsem dnes narazila na jeho úplně čerstvou písničku, zabrnkanou na kytaru. Pustil ji do světa (samozřejmě jako takovou „fikci“, neboť všechny jeho písně jsou fikcemi, jak dodává v jednom z komentářů). Beze strachu, svobodně, neboť: „Oni nepoznajú pocit viny, kúpia si aj božie mlyny a to už bude priveľa aj na pána Orwella…“

2 thoughts on “Slovakian Rhapsody

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *