Je to zvláštní doba. Nejenom že mi připadá, že jsme se ocitli ve stavu mimoběžných realit (jak jsem psala tady), ale mám pocit, že můj vnitřní svět kráčí zcela mimoběžně od světa vnějšího. Jako kdyby venku promítali podivný béčkový film, který by na čsfd získal s bídou pár procent, a nemá tudíž smysl věnovat mu více pozornosti. Film, v němž se lež nemusí opakovat tisíckrát, aby se stala pravdou… stane se jí během pár chvilek. Film, ve kterém rozdíl mezi konspirací a realitou není dva roky, jak tomu bývalo dříve, ale jenom pár dní. Film, ve kterém se už nepřevlékají kabáty… stačí vyměnit kšiltovku. A v mém nitru? Tam je Oko tornáda (co to znamená, doporučuji k přečtení tady). Je tam zvláštní smířlivá důvěra, uvědomění si rozběhnutých změn, které se už nedají zastavit, přestože se navenek zdá, že dostaly Stop. Jako kdyby někdo uvnitř věděl, že kotouč s novým filmem je už na cestě, a co nevidět ho nebeský promítač vloží do nebeského projektoru. A my si ho s úlevou vychutnáme.
Dostala jsem dnes v mailu text od mé kamarádky, která nejenom že se dívá „Pouhým okem“, ale umí barvitě převádět myšlenky do slov… A tato její slova jsou v takovém souladu s mými pocity, že je tu s dovolením ocituji:
Jaké máte v těchto dnech pocity? Já jako v pohádce. Ale jsem právě v kapitole o cestě do neznáma, která vede mlhou a hroutícím se světem. Místy, kde řádí zlo a šeptají sladké hlásky démonů. A můžeme jít jen vzhůru nebo do pekel. Je to pocit, jako když si zabouchnete dveře od domu. Stojíte v mrazu v teplácích. Telefon a klíče leží doma. Blbé je, když víte, že v tom starém domě ještě zůstal někdo, koho máte rádi, ale neumí si odemknout… Tentokrát už se zpátky nedostanete. Ani pro fotky, ani pro teplé prádlo. Nezbývá než jít s tím, co máte. Jdete a jdete. Potkáváte další, kteří u sebe nemají občanky, protože vyběhli nalehko. Ale i pár vysmátých, co jdou naboso… Potkáte ty, kteří zůstali na staré adrese, ale nakonec se jim podařilo vylézt oknem. Nebo prostě našli klíč, otevřeli dveře a šli vás hledat. Jdete mlhou, chvílemi nevidíte a raději ani neslyšíte. Na rozbitých mostech přes bezedné propasti ze všech sil držíte rovnováhu. Neobzerajte sa, pani Lótová… Nevíte, kam vás nohy donesou, ale za chvíli zjistíte, že je to vlastně jedno. Něco postrádáte, něco nepostrádáte. Cesta vede místy, o kterých jste neměli ani tušení. Jistoty jsou v háji, ale k vlastnímu překvapení jste klidní. Divíte se, jak dlouhonohá může být lež. Ale už jí také dochází dech. Honzové v nás slézají z pecí, v Blaníku si chlapi leští zbroj… a jak je to vlastně s tím mayským kalendářem?
Stále znovu a znovu mě to vrací ke Genovým klíčům. Nejenom k mému osobnímu profilu, ale také k celé knize, která vypráví nádherný příběh evoluce lidského vědomí. Píše se v ní o tom, že stejně jako máme v naší DNA (především v tzv. odpadní části) uloženou celolidskou historii, máme tady zakotvenou i budoucí cestu vývoje, která nás vede z pozic oběti ke svobodě, od oddělenosti k propojení. V určitou chvíli se její část začne probouzet – podobně jako se jednoho dne probouzí spící gen v těle larvy, jenž ji přiměje vylézt z vody po stéble trávy vstříc přeměně ve vážku – a do světa vstoupí změny. Tyto změny nastanou, ať chceme, či nechceme. Ti, co si tyto změny nepřejí, je můžou pouze přibrzdit, nikoliv zastavit. Možná si můžeme všichni položit do svého nitra tichou otázku, jak hodně tomuto procesu důvěřujeme. Vnější svět nám ukazuje v tuto chvíli obraz, ve kterém se předchozí slova mohou zdát utopií. Uvnitř mnoha z nás však zaznívá jasné ano, potvrzující důvěru a otevřenost k tomu, co přichází.
O tom, co se dnes děje, o hroutících se hierarchiích a o probouzejícím se přeuspořádání lidské společnosti, mluví Genový klíč 45.
Stínem GK 45 je Dominance. Dlouhou dobu byla určujícícm symbolem přežití a moci na planetě potrava – v moderním světě se jejím zástupcem staly peníze. Kdokoliv ovládá zdroje, má moc. Už v rané fázi evoluce lidé zjistili, že mají větší šanci na přežití, když se spojí. A tak vznikla naše civilizace. Začaly vznikat přirozené hierarchie – kolem okruhu starších jedinců, nebo kolem alfa-vůdců. Se vznikem hierarchie si lidé přestali být rovni. V dnešní době je tento model přežitý, rozvoj vědy a techniky už by nám mohl zajistit život bez hierarchií. Není na to ale „aktualizována” naše DNA a stále jsme nastaveni být buď vůdci, nebo vůdce následovat. V západním světě ale dochází k postupnému rozpadu tohoto schématu, což u mnoha lidí vzbuzuje strach. Systém je dnes nastaven na práci v hierarchii – není to ale vina politiků nebo ekonomů, ani bankéřů. Mohou za to naše geny a v nich zakořeněný strach z nedostatku. V lidské povaze se uplatňuje buď represivní podoba tohoto stínu Bázlivost, pod jejímž vlivem hrají lidé ve hře „na hierarchii” roli oběti, nebo reaktivní podoba Nadutost, která předurčuje v této hře roli utlačovatele.
Darem GK 45 je Synergie. Za hranicemi hierarchie se nachází koncept tzv. heterarchie, což je princip sebeorganizace. V hierarchii se informace šíří vertikálně, v heterarchii horizontálně – rozhodování a zodpovědnost je rozdělena rovnoměrně napříč celým systémem. Připomíná to způsob, jakým pracují neurony v mozku. Uznává se tu potřeba individuálního i skupinového posílení. V některých podnicích už na těchto principech některá oddělení fungují, bez většího zasahování nadřízených. Také se tak rozvíjí spolupráce mezi podniky, které spolu dříve soutěžily, dnes pracují seskupeny do „sítě” a podporují se. Znamená to ovšem, že ti, co byli v pozici moci, se musí vzdát své autority. To je aktem čiré alchymie a pravou podstatou tohoto daru. Pouze nesobecké a bezpodmínečné přenechání odpovědnosti a pravomocí na bázi důvěry umožní, aby do organizací proudila skutečná moc. Množství synergie a dobré vůle v tomto uskupení narůstá exponenciálně, projevuje se sebeorganizující inteligence. Těmito povýšenými frekvencemi je ovlivněn vnější svět, dějí se náhody a synchronicity. Tento dar ukazuje, že z dlouhodobého hlediska je mnohem efektivnější synergicky spolupracovat, než ztrácet energii vzájemným soutěžením. Tento dar přinese postupné změny ve sféře finančnictví a v konečném důsledku přinese vymizení bídy a hladu ve světě. Synergie znamená světové zdroje sdílet, nikoliv s nimi obchodovat. Synergie zahrnuje zcela nový způsob myšlení, pro současné kolektivní vědomí ovšem jen těžko představitelný.
Na siddhické GK 45 se nachází Sdílení. Hodně se potkává se siddhi GK 44, a tím je Synarchie. Společně tato siddhi vyjadřují úroveň uspořádání, které nastane, až z lidských genomů zmizí všechen strach. Každý jednotlivec potom bude perfektně zapadat do celkového uspořádání, a pokud nebude existovat na úrovni jednotlivců odpor, celek začne funguje jako jeden velký organismus. S tím, jak se vesmír probouzí, se synarchie vynořuje na povrch. Lidstvo o její existenci zřejmě vždy vědělo, vyskytuje se ve všech mýtech o budoucím Zlatém věku nebo Ráji na Zemi. Tento princip se v současnosti probouzí a my objevujeme stále vyšší úrovně sebeorganizace. Vtipem je, že je netvoříme, ale objevujeme – až lidský genom opustí strach, zjistíme, že jsme do synarchie už dávno uspořádáni. Do našeho osudu je vepsáno, že máme objevit synarchickou povahu našeho lidského rodu – je ironií, že až synarchie nastane, bude to znamenat vymizení nás individualit, kteří jsme na ni čekali. Synarchie je všeprostupující božská forma lidského vědomí osvobozeného od identifikace. Království nebeské bude potom neustále všude kolem nás.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)
Související video – i hvězdy vyprávějí o konci příběhu. A o začátku nového.