Zdál se mi dnes v noci zvláštní sen. Velmi symbolický sen. Přišel zřejmě jako odpověď na předspánkové myšlenky, které mi běžely hlavou po sepsání včerejšího článku o věčném návratu (najdete ho tady). Zdálo se mi o domě. Věděla jsem, že je to můj domov, přestože vypadal úplně jinak než dům,…

Přicházejí v životě období, kdy člověk začíná vážně hloubat nad tím, jaký život vlastně žije. Tyhle úvahy spouští často nemoc nebo jiný závažný problém. Někdy však může být branou k těmto tématům i několik náhodně vyslechnutých slov nebo pár řádků přečtených v knize. Přesně to se mi přihodilo asi před…

Zkuste si představit, že v sobě každý z nás má dva různé světy. Svět svých stínů, ponurou zašedlou bezútěšnou pustinu, ve které žijí pouze strachy a další negativní emoce. A nádherný svět otevřeného milujícího srdce, kvetoucí a plný života, radosti a naděje. Světy, na jejichž hranici jakoby se pánové Jekyll…

Setkávám se někdy s otázkami, zda je vůbec pro vážně nemocného člověka přínosné navracet se k minulým událostem a pátrat po příčinách onemocnění. A zda to v člověku neprobouzí zbytečné pocity sebeobviňování, že si za svoji nemoc může sám nebo je nemocí jakýmsi způsobem trestán. Z mých zkušeností poměrně jednoznačně…

Jela jsem dnes po poledni autobusem domů. Na stejné zastávce jako já vystupoval zjevně podnapilý neupravený muž. Okamžitě si zapálil cigaretu a vydal se cestou směrem k řece, tou cestou, po které chodím i já. Trochu mi to pokazilo náladu a zpomalila jsem, aby se kouřový oblak, který se za…

Pochyby jsou jako mlhavý opar, kterým lidská mysl zahaluje zprvu jasný obraz. Jsou pochyby pro nás přínosné, nebo nás omezují? O čem je správné pochybovat a kde bychom pochybám neměli dávat prostor? Tímto zamyšlením volně navazuji na jedno z témat, o kterém jsme si povídali na letošním pobytovém semináři. Pochyby…

Jsou klienti, kteří mi v hlavě i v srdci zůstanou zapsáni výrazným písmem. Kupříkladu paní Josefina, o které jsem psala v jednom z nejbolestivějších textů na tomto blogu – Spáleniště. Občas se mě ptáte na pokračování jejího příběhu. Přišla před pár dny. Plná energie, usměvavá. Kraťounké vlasy ještě promlouvají o proběhlé onkologické…

Sedím v tichém prázdnu, rozjímám, odpočívám a pokouším se prostřednictvím slov utřídit dojmy z předchozích dní. Máme za sebou letošní meditační pobyt na Rusavě, už sedmý. A já, stejně jako v minulých letech, žasnu nad vesmírnou chemií, která sem pokaždé přivede přesně ty, co tu společně mají být, která mi…

Před nějakou dobou jsem v sérii kazuistik o Germánské nové medicíně uveřejnila článek O síle úsilí, v němž popisuji cestu jedné ze svých klientek k uzdravení ze závažné nemoci. Volně na tento text dnes navazuji a může se zdát, že v následujících slovech tak trochu popírám cestu léčení skrze úsilí…

Sedím u stolku v kavárně na nádvoří Staré radnice a čekám na kamarádku. U vedlejšího stolu sedí babička s vnučkou. Káva, džus, zmrzlina a líný letní den. Vzájemně si vyprávějí zážitky ze svých dovolených a je jim spolu fajn. V jednu chvíli babička přeladí svůj hlas do mírně mentorské tóniny…