Když něco chceš, musíš za tím vytrvale jít a nebát se překážek. Pečení holubi sami do úst nepřiletí a bez práce nejsou koláče, říká se. Je častou představou, že když po něčem toužíme, máme nějakou vizi či sen, musíme tímto směrem upřít všechnu svoji sílu, abychom dosáhli naplnění. Pokud se…

Zeptala se mě před nedávnem jedna známá, jaké to je být průvodcem onkologicky nemocných pacientů. Že to musí být náročné, depresivní a vyčerpávající a ona že by na to sílu neměla. Setkala jsem se s tímto pohledem už vícekrát a ač je to možná pro řadu lidí nepochopitelné, já to…

Sami na celém světě. S tímto pocitem se potkáváme v hraničních životních situacích, kdy náhle zjišťujeme, že nás naší blízcí a přátelé mohou provázet a podporovat, ale na prožití a zpracování této situace jsme tu sami. Sami se odkudsi zrodíme, sami umíráme. Sami musíme činit závažná rozhodnutí a sami bychom…

V minulém textu jsem psala o dnech, kdy nás více než jindy ovlivňuje „Svět za světem“. Kromě těchto zvláštních chvil existují i zvláštní místa, která svou energií přitahují určité situace a obrazy. Nemusí to být známé mystické výletní cíle, často jimi vedou naše každodenní kroky. Mám jedno takové místo nedaleko…

V některé dny je možné hmatatelněji než v jiné vnímat svět za světem. Svět nevědomých sil a proudů, které nás nepozorovaně postrkují na místa, kam jsme neplánovali jít, do situací, které jsme neplánovali prožít. Právě v takových dnech se zdánlivě banální věty či činy mění v důležité milníky, aniž si…

Svoboda. To, po čem toužíme a za co bojujeme, se ve chvíli, kdy to získáme, stává zdrojem úzkostí a strachů. Rádi se potom vzdáváme toho, o co jsme tak usilovali. Přijde vám to jako nesmysl? Tak si zkuste představit, že ráno otevřete oči a vůbec nic nemusíte. Nemusíte se vůbec o…

Přišel ke mně na konzultaci pán. Milý, příjemný, usměvavý … introvert. Znala jsem ho už nějakou dobu z vyprávění jeho ženy. „Víš, on je tak uzavřený do sebe, že vůbec nevím, co se v něm děje. Je zázrak už to, že chce jít na konzultaci, ale asi z něj nic…

Ostrov. Jeden z filmů, který ve mně zůstal. Film poněkud ponurý, odehrávající se v nehostinné pustině severoruského ostrova, v prostředí pravoslavného kláštera odříznutého od civilizace. Velmi silný příběh mnicha Anatolije, nadaného jasnovidnými a léčitelskými schopnostmi, který tu tráví svůj život jako pokání za smrt člověka. Tichý příběh o pokoře, odpuštění,…

Dnes poprvé byl cítit ve vzduchu, v ranním dešti a čerstvém větru, ve vlhkém spadaném listí. Dušičkový podzim. Období, které mám z celého roku nejraději, byť se mnou málokdo tuto tichou vášeň sdílí. Období, kdy si příroda začne uvědomovat blížící se čas spánku a odkudsi v pozadí nastoupí zvláštní klid….