Před časem jsem tu v textu Péče o bezpečí (odkaz) psala o tom, jak důležité je pro člověka, který se léčí z jakékoliv nemoci – a samozřejmě i pro člověka zdravého, který chce zdravým zůstat – zažívat pocit bezpečí. Doporučuji se k němu vrátit. Dnes bych se chtěla krátce zmínit o dalším velice léčivém pocitu, a tím je pocit domova.
Domov… místo, kde se cítíme bezpečně, kde si nemusíme na nic hrát a jsme tam sami sebou, místo, které přináší klid a uvolnění. Jsou lidé, kteří se „doma“ cítí téměř všude, kde se ocitnou. Jsou lidé, kteří se „doma“ necítí nikdy a nikde a pocit domova vlastně nikdy nezažili. A ostatní jsou někde mezi těmito protipóly. Na předvánočních meditačních setkáních jsme o pocitu domova mluvili… a ze sdílení vyplynulo, že každý má pocit domova spojený s něčím jiným. Někdo s lidmi, někdo se samotou, někdo s bezpečím, někdo s krásou, někdo s venkovní přírodou a někdo s uzavřeným prostorem…
Z pohledu Germánské nové medicíny je absence pocitu domova, tedy stav popisovaný slovy, že se člověk cítí jako ryba na souši, spojena s funkcí sběrných kanálků ledvin. Podrobněji jsem toto téma rozebírala v textu GNM: Opuštěnost a syndrom ledvinových kanálků (odkaz). V něm se zmiňuji o tom, že pokud organismus prochází hojivými fázemi a současně v něm běží konflikt opuštěnosti, ztráty domova, průběh léčení se tím výrazně komplikuje.
Můžete popřemýšlet o tom, co pro vás pocit domova znamená, s čím ho máte spojený a jaké kroky můžete udělat k tomu, abyste se „jako doma“ cítili. Třeba vám k tomu pomůže i následující nahrávka. Stačí zavřít oči a začít si představovat: