Autor: Gaaba

Zůstal ve mně zvláštní pocit z jedné nedávné konzultace. Jako by mou kanceláří prolétl vítr, jako by se otřásly struktury… a přemýšlím, jak tento prchavý vjem obléct do slov a jak vyvážit balanc mezi uvedením faktů a zachováním soukromí… ale zkusím to. Jen zřídkakdy se…

Zůstává mi v hlavě ostrý černo-bílý obraz, kterým krásně vystihla pocity ze současné situace jedna z účastnic nedávného víkendového semináře. Přidal se k němu před pár dny další černo-bílý obraz, kterým popsal dnešní dobu jeden můj kamarád. Přidám k nim pár slov, o černé a…

S pohledem na měsíční přehled příspěvků musím konstatovat, že můj blog tiše spí přikrytý dekou jarní únavy. Ne že by se nedělo nic, o čem by bylo možné psát… ale schází mi k tomu patřičný energetický náboj, témata se zdají být banální a mnohokrát omletá…

Zase jednou k poslechu a zamyšlení… k inspiraci…          

„Moje dny“… Dopřávám si je každoročně o jarních prázdninách, kdy lyžující část rodiny, což jsou všichni kromě mě, odjede na hory, a já zůstávám doma sama, jen s kočičí společností. Obvykle se snažím nechat si tyto dny úplně volné, bez seminářů, bez konzultací, bez návštěv,…

Přemýšlela jsem, zda existuje něco, co by tu mohlo nějakým způsobem promluvit k současné situaci, když mně se k ní promlouvat nechce… jak jsem psala v minulém článku. Nechám to na „vyšších silách“, nechám promluvit planetu Mars. Planetu, jejíž informační sféra ovlivňuje téma Síly a…

Přilétla ke mně v těchto dnech mnohokrát mailem i v osobních rozhovorech otázka, co si myslím o tom, co se děje, jaký na to mám názor, jestli bych k tomu nechtěla něco napsat na blog. Obvykle, když ke mně něco přilétá z vícero stran, tak…

Zazvonil mi dnes ráno telefon… Volala jedna má blízká duše, budu jí v tomto textu říkat třeba Klaudie. Volala s prosbou o pomoc – už čtvrtý den pociťuje silné motání hlavy, závratě, ztrátu stability. Přemýšlí, čím by to mohlo být, protože podobné stavy nemívá, zdravotní…

V rychlém tempu letošního roku nestíhám psát tolik, kolik bych ráda… a ani si příliš mnoho témat neříká o moji pozornost a o převedení do slov. Přenechám tedy zase jednou prostor těm, kteří nyní mají co říct:

Jak asi vy, kteří sem na blog chodíte častěji, víte, bydlíme u řeky Svitavy. A víte i to, že kolem ní ráda chodívám a rovnám si tu myšlenky, v přítomnosti hejna divokých kachen. Někdy v pozdním podzimu jsem tu začala vídat při procházkách návštěvníka, sněhově…