O kachnách a iniciativě

Jak asi vy, kteří sem na blog chodíte častěji, víte, bydlíme u řeky Svitavy. A víte i to, že kolem ní ráda chodívám a rovnám si tu myšlenky, v přítomnosti hejna divokých kachen. Někdy v pozdním podzimu jsem tu začala vídat při procházkách návštěvníka, sněhově bílou kachnu pižmovou, která patří mezi chovné kachny. Nejdříve postávala na břehu nebo plavala osamoceně, postupně se „socializovala“ a stala se právoplatnou součástí skupinky. Společně tu s ostatními kachnami plave, společně s ostatními zamíří ke břehu, když spatří nějakého lidského „krmiče“ se sáčkem pečiva (ano, vím, že pečivo není vhodnou potravou pro vodní ptactvo, ale povídejte to kachnám).

Neznám její příběh. Ale předpokládám, že je to přeběhlice či útěkářka. Kdybych jí chtěla přisuzovat lidské vlastnosti, řekla bych, že se jednoho dne rozhodla opustit bezpečné, tedy lépe řečeno pseudobezpečné bydliště, které sice zaručovalo každodenní přísun výživného krmení a teplé útočiště v případě mrazu, ale končilo vidinou pekáče. A vydala se na cestu do neznáma. Možná její život nebude delší. Jenom tady však zažije dobrodružství, jenom tady může volně plout po řece, bez omezení, a rozhlížet se kolem sebe. Jenom tady je každý den trochu jiný… Možná se jednou stane součástí kachních mýtů a archetypem kachni svobody. 🙂 Fandím jí a pokaždé jsem ráda, že ji vidím.

Připravovala jsem v minulém týdnu program semináře o Prosperitě. Jedním z témat, o kterém se v něm zmiňuji, je Iniciativa, tedy schopnost zahořet a vykročit do neznáma. Setkání s iniciativní bílou kachnou v den konání semináře považuji za hezkou synchronicitu. O iniciativě krásně vypráví i jeden z Genových klíčů – má číslo 51. Aspoň pár vět z něho si tu můžete přečíst, plné znění najdete v knížce (odkaz dole pod textem).*

Stínem GK 51 je Neklid. Tento stín vyvolává v člověku rozrušení a nejistotu, že nemáme kontrolu nad životem a jeho nahodilostmi. Máme pak strach, že se kdykoliv může přihodit něco zlého. Otřesy jsou přirozenou součástí života, na úrovni stínu máme strach a jejich pravděpodobnost nás neustále znervózňuje. Souvisí s tím naše nedůvěra v život. Ta není mentální, ani emoční, ale je fyzická – buď tuto důvěru cítíme hluboko v buňkách našeho těla, nebo ji necítíme vůbec. Bez této důvěry jsme neustále v neklidu, ve stresu a nervozitě. Stín GK 51 obětuje veškerou energii snaze odvrátit nevyhnutelné. Žije v odmítání existence fyzické smrti – a tím ve skutečnosti zabíjí život. Jen ten, kdo přijme existenci smrti, může být skutečně živý a jeho život má hodnotu. Jedním z projevů tohoto stínu je soutěživost v té podobě, kdy lidi bojují za sebe a své zájmy bez smyslu pro vyšší záměr. Je to potřeba být první – ne pro pocit překonání sebe sama, ale pro pocit nadřazenosti. Soupeřivý člověk vidí ostatní jako prostředek k ještě většímu vzestupu a prospěchu. Každého ale nakonec pokoří smrt. Lidé pod vlivem tohoto stínu zažívají stav, kdy necítí strach. Tato nebojácnost ale není absencí strachu založenou na důvěře – tady je neklid tak silný, že strach přehluší. Tento stín ovlivňuje kolektiv prostřednictvím neobvyklých a často nebezpečných jedinců. Tito lidé mívají malý respekt k životu a zprostředkovávají světu energii šoku – prohlubují tak v kolektivním vědomí strach, že nikdo a nic není v bezpečí. to přiživují média nepřetržitým zpravodajstvím právě o takových událostech.

Darem GK 51 je Iniciativa. Tento dar se aktivuje, pokud lidský soutěživý duch vstoupí do služeb tvořivosti. Následovat své vnitřní impulsy znamená vykročit na stezku, po které ještě nikdo nekráčel. Zatímco kolektivní cesta je cestou jistoty, cesta jednotlivce je tajemná a plná nejistoty. Je to ale jediná cesta opravdového probuzení. Lidé s tímto probuzeným darem se snaží objevit, co je jejich individuální pravdou, ne pravdou někoho jiného – jejich cesta je vnímána jako cesta podsvětím, kde se poutník setkává s těžkými úkoly a zkouškami. Tato cesta končí návratem domů, do svého srdce. Tento dar je jedním z archetypů bojovníka – týká se ale pouze osobních strachů (ne kolektivních) a jeho bitva nevyžaduje zápas, ale skok. Skok do vyšší úrovně bytí. Dar GK 51 je nejvyšším vyjádřením lidské soutěživosti – člověk tu již nesoutěží s druhými, ale pouze sám se sebou. Druzí lidé jsou používáni ne jako soupeři, ale jako zrcadlo úrovně vlastní výjimečnosti. Tento dar hledá pro vlastní odlišnost co nejlepší uplatnění, nejde mu o to druhé porazit nebo ponížit. Převzít iniciativu znamená zahodit vše, co jsme se kdy naučili a dozvěděli, jen tak můžeme směřovat ke svému vlastnímu géniovi. Dojdeme k němu ale jedině skrze vlastní strachy. Tvořivá cesta je cestou každé lidské duše. Každý jednou musí vystoupit z davu a vlézt do neprobádané divočiny svého srdce. Čím více člověk věří sám v sebe a jedná z pozice sebedůvěry, tím větší podporu mu život poskytuje. Překonat pocit nízké sebehodnoty a vzdát se soutěživosti znamená spojit síly štěstěny a synchronicity. Lidé s darem Iniciativy jsou ti, co začínají ve světě něco první. Třebaže dlouho následovali ostatní, jednoho dne dojde ke skoku a jdou svou vlastní cestou. Tak se udržuje vývoj lidského ducha. Tito lidé pozitivním šokem probouzejí kolektivní vědomí. Nejsou to vůdci, jsou to iniciátoři. Jsou katalyzátory nových procesů a inspirací ostatním.

Siddhi GK 51 je Probuzení – to vidí vše jednoduše a jasně, existují pro něj jen dva stavy vědomí – spánek nebo bdělost. Spící nebo probuzení. Dokud nejsme probuzení, tak spíme, neexistují “stupně probuzení”. Toto siddhi je mimo jakýkoliv spirituální systém. Jakékoliv “stupňování” vědomí je podle tohoto siddhi absurdní a provádějí ho spící, kteří klasifikují úrovně svého spánku. Na tom, co je to probuzení a jak se pozná probuzený, záleží jenom spícím. Probuzení činí člověka odlišným, a to nejen z hlediska vědomí, ale i geneticky. Probuzení není výsledkem úsilí, je to evoluční skok. Na spící frekvenci se snažíme odhalit cesty, které k němu vedou, a znamení, že se přibližuje. ale nic takového neexistuje.  Probuzení jednoho dne nastane… a již neodejde. Je to trvalé rozpuštění odděleného já. Lidé neradi slyší, že pro probuzení nemůžou nic udělat. Jediné, co můžou, je být dokonale sami sebou – probuzení pak nemá jinou možnost, než se přihodit. Člověk ale nemůže pracovat na tom, aby byl sám sebou, to je vrozený dar. Na skok do prázdnoty nás nemůže nic připravit a nic rozhodujícího tomuto skoku nepředchází. Skok skočí na nás. Toto Siddhi nepracuje jen na úrovni jednotlivce, podílí se na tom, že se jednoho dne probudí celé lidstvo. Jednoho dne se začnou probouzet celé genofondy a postupně se celé lidstvo probudí jako jediná kosmická bytost a spatří svou pravou podstatu. Tento okamžik, kdy lidstvo otevře oči, bude největší událostí v dějinách vědomí.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *