Nedělní ráno. Projíždím prázdným Brnem k místu, kde máme seminář. Nikde nikdo a na každém semaforu zelená. Ve stoupající ulici se čtyřmi jízdními pruhy přejíždím několik přechodů pro chodce. Na jednom z nich spatřím pohyb, hned zpozorním… a vidím holuba, který spořádaně kráčí z jedné strany na druhou. Pan holub. Nebo možná paní holubová, kdoví. Rozvážným tempem přechází a nenechá se vyrušit. No dobrá, zastavím a chvilku počkám…
Jedu dál a za pár minut mi další holub proletí těsně před čelním sklem. Zvláštní. A asi po dvou hodinách jedna z účastnic semináře zmíní svoji fobii z ptáků, především holubů. V tu chvíli mi bylo jasné, že až se vrátím navečer domů, podívám se, co o holubovi, příp. holubici, říká zvířecí orákulum a co Genové klíče. Slova, která jsem četla, jsou aktuální pro dnešní dobu i pro nás všechny, proto se o ně podělím…
Holubice patří v Totemovém indexu Genových klíčů k siddhické úrovní GK 6, jehož stínem je Konflikt a darem Diplomacie. Zmiňovala jsem ho podrobněji už před časem v textu Konflikt není boj (odkaz). Siddhi GK 6 je Mír. Nejvyšší obranou je prázdnota, mizí v ní oddělenost. Není kdo by se zlobil a na koho by se zlobil. Diplomacie probíhá v dualitě a vyžaduje alespoň minimální úroveň úsilí. Když přeroste do siddhi, dualita se rozplyne. Na úrovni daru je na udržení míru vynakládána jistá aktivita, na úrovni siddhi už je jenom mír. Mír je realita, kterou zažíváme po rozpuštění hranic, je to přirozený stav lidstva. U lidí s tímto siddhi se vědomí oddělí od emočního pole, nad vibrace lidských emocí a touhy. Už nejsou zajatcem lidských emočních dramat. Rovněž poslední hranice, hranice fyzického těla, se rozplyne. Vědomí už není lokalizované, prostupuje všechny formy. Prázdnota je zároveň plná, je v ní vše. Probíhají změny ve fyzickém těle, i vnitřní konflikty utichají. Všechny buňky těla uzavřou mezi sebou mír, naše tělo se stává rajskou zahradou. Vlny míru se z něj šíří do okolí i do kolektivního pole. Siddhi 6 je původním i budoucím stavem lidstva.
Z Orákula Duše zvířat zaznívá podobné základní poselství: Žij v míru. Mírový Duch holubice nás svým klidným vrkáním zve k přijetí energie míru a dovolí soucitu zahřát naše srdce. Vždy máme moc vytvořit v sobě mír, utišit jakoukoliv turbulenci uvnitř sebe a ztělesnit klid. Nahoře, dole, všude kolem nás se může stát leccos rozptylujícího, ale jsme povoláni, abychom se tím zabývali ze srdce mírotvorce a ptali se: „Co by teď udělal mír?“ Duch holubice nám připomíná krásu harmonické existence se vším co je a ukazuje krásu a moc soucitného srdce. Jakkoliv rušivé jsou vody kolem nás, jakkoliv znepokojené je naše srdce, mír nás probudí z duchovní amnézie, pokud vychází zevnitř a jsme ve spojení s Velkým Duchem. Naší přirozeností je být mírumilovným dítětem Ducha, ale snadno na to zapomínáme. Jsme proto zváni, abychom poseděli v útulném hnízdě Ducha. Potom se zanedlouho vody zklidní a znovu pocítíme mír. Buďme se sebou soucitní, protože všichni občas zapomínáme, že mír je vždy po ruce, že je to náš dar od Ducha. Staňme se mírem, který chceme vidět ve světě, a konejme laskavé skutky vyzařující lásku. Tím snížíme utrpení. Duch holubice nám také připomíná, že pokud jsme svědkem nespravedlnosti, pokud potkáme někoho, kdo je zraněný nebo v nouzi, máme schopnost přinést mír prostřednictvím úsměvu, milým slovem či nasloucháním srdcem. Držme se své role být mírotvorcem připomínajícím ostatním radost z harmonického soužití, aby v sobě také oni mohli přivítat Ducha holubice.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)
**Colette Baron-Reid: Orákulum Duše zvířat