Den za dnem se svět propadá do stále většího chaosu, den za dnem se zvyšuje napětí, naději začínají ztrácet i ti největší optimisté a mohlo by se zdát, že bez-duchý systém vítězí nad člověkem. Jenomže… na vše se dá dívat z vícero stran a různostranné pohledy nám potom ukazují různé tváře reality. Zkusíme na to, co v současnosti probíhá, pohlédnout optikou moudrosti, kterou v sobě nesou Genové klíče.*
S Genovými klíči už jste se mnozí setkali – povětšinou ale každý věnuje pozornost především svým individuálním tématům. Teprve při čtení celé knížky začne z jejích stránek vykvétat nádherný příběh vývoje kolektivnho lidského vědomí. A právě ten až neuvěřitelně přesně popisuje to, co dnes vidíme kolem sebe. Aspoň pár slovy ho tu přiblížím, protože v sobě nese velikou naději.
Podle poznatků vědy máme v naší DNA přibližně 95 % „nepotřebných“ informací. Odpad, balast. Není to zvláštní? Marně, marně přemýšlím, jaký důvod by mohli mít Nebeský otec a Matka příroda k tomu, aby z nás udělali popelnici. Podle Genových klíčů neseme právě v této zcela zbytečné informační změti svoji minulost a budoucnost. Minulost v podobě záznamů všech prožitků našich předků lidských i zvířecích, záznamy všech traumat, zranění, strachů, tragédií… samozřejmě i úspěchů, radostí a nadějí. Bohužel si tu první skupinu prožitků pamatujeme ve svých tělech výrazně silněji a nabalujeme si na ni svá vlastní prožitá traumata. Zdá se, že jsme proto planetou zraněných bytostí. Nicméně neseme si tu i budoucnost, zakódovanou jako spící geny, které se ve vhodné chvíli začnou probouzet.
Vlastně to „v malém“ prožíváme všichni při vývoji našeho těla. Představte si třeba malého chlapce. Roste, roste, vyvíjí se… a jednoho dne se jakýsi gen probudí, zívne, protáhne se a řekne si: Je čas nechat růst vousy. A proces se rozběhne. Analogicky, jako když se cosi ve dravé larvě rozhodne proměnit ji ve vážku (viz tady). Podobně v nás dřímají geny, které spouštějí rozvoj vědomí, individuálního i celolidského. A tím se oklikou dostávám k tomu, o co dnes jde. Jemnými impulsy se začaly probouzet spící geny, které nás povedou ze stínového stadia oběti ke svobodě. Lidé pozvolna začínají cítit, že chtějí žít jinak, a je jich stále víc. Genové klíče to popisují jako evoluční proces (podrobně v GK 55). Nejsme v tom my lidé zanecháni sami, na pomoc v tu chvíli začíná přicházet silný proud involuční, který si můžeme představit jako sestup milosti, pomoc z vyšších úrovní (podrobně v GK 22). Tyto procesy běží ruku v ruce, uděláme krok a milost udělá mnoho kroků k nám.
Jednotlivé Genové klíče popisují možné nadcházející změny, které tyto procesy přinesou. Jednou z nich je přeuspořádání společnosti od hierarchií k synarchiím – psala jsem o tom v nedávném textu Občan nebo člověk – jinak řečeno, hierarchie jako systémový prvek skončí. Představte si na chvíli, co byste dělali, kdybyste byli na špici pyramidy a cítili jste, jak se pod vámi lidé probouzejí a struktura se rozpadá? Vy byste se možná radovali, ale ti, co tam sídlí ve skutečnosti, začnou vyvíjet všemožnou snahu, aby to zastavili, aby co největší množství lidí vtáhli zpět do stínového světa. Strach, ovládání, manipulace, rozdělení společnosti, boj… A to za pomoci sofistikovaných nástrojů, brainwashingu, psychologických triků, mediálních masáží, vydírání atd. Připomíná vám to něco?
Možná by se teď mohlo zdát, že vyhrávají… na pozemské úrovni. Když se obrátíme jinam, můžeme se ptát, o co se kdo opírá. Jak jsem psala výše, evoluční proces má oporu v involučních silách Boží milosti. „Protisíla“ tuto oporu nemá a dobře to ví. Hledá pomoc v magii, v temných satanistických rituálech, v obětních seancích, hledá ji u bytostí, které žijí v temnotě. Když porovnáme obě strany, asi je zřejmé, kde je opravdová Síla… a vidíme tak, že to, co má nastat, se dá maximálně zpomalit a zbrzdit, ale ne zastavit. A v tom spatřuji naději.
A ptáte-li se, jestli existuje něco, co můžeme udělat, odpověď existuje. Každá myšlenka a každý skutek, který v sobě obsahuje laskavost, jemnost, odvahu, vděčnost, soucit, úsměv, naději, lidství atd. je důležitým kamínkem na této cestě. Možná mnohem důležitějším, než nám připadá. Je totiž tím, čím dáváme najevo výběr „strany hřiště“. K tomu se ještě vrátím v některém z dalších textů.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)