Občan nebo člověk?

Ráda bych dnes navázala na předešlý text (odkaz) a trochu se zamyslela nad dvěma „Ale“, která v souvislosti s ním mohou vyvstat. Jsme přece součástí občanské společnosti, tak není možné se z ní takto vyčleňovat. Ne? A co když ano? A co to vůbec znamená být občanem? A další „Ale“ – lidé by se měli spíše spojovat než rozdělovat. Ano… ale na jakých principech by toto spojení mělo být založeno? Tento text nemá ambice být hloubkovým sociologickým rozborem, ale ráda bych do něj vnesla pár postřehů a pár otázek k zamyšlení.

Vlastně jsme my lidé zvláštní tvorové… dokážeme donekonečna řešit banality a velké otázky necháváme mimo naši pozornost. Třeba tu, proč je lidská společnost uspořádána tak, jak je, proč nám ani trochu nevadí, že jsme z hlediska celku jen málo významnými kolečky v ne zrovna optimálně fungujícím soukolí, kdy a proč jsme se nechali degradovat z člověka na občana… a tak dále. Nabízí se ocitovat jednoho mého oblíbeného autora: „Kdo si neklade velké otázky, nemůže dostat velké odpovědi.“ A proto se ptejme.

Dnešní svět je založen na hierarchiích. Najdeme je všude. V politice, v ekonomice, v náboženství, ve školství, ve firmách a mnohde i v rodinách. Považujeme tento způsob uspořádání za „normální“. Funguje to tak už mnoho tisíců let, tak to bereme za ověřený způsob existence, za jistou ochranu před chaosem a anarchií. Ovšem už z principu musí být v hierarchii někdo nahoře a mnoho dalších dole. Ti nahoře mají vše a vládnou, ti dole poslouchají a slouží, na základě zákonů a kontroly jejich dodržování. Tato představa se asi málokomu líbí. Když se tomu však začne říkat demokracie, když se lidem dá iluzivní možnost volit, zní to hned lépe a není proč se vůči tomu vymezovat.

Možná jste už někde zaslechli něco o lodním (či námořním) právu, podle kterého je občan na základě rodného čísla de facto majetkem… zní to jako šílenství, vím. Ale ono to možná zase tak šílené není… Říkala jsem si, že až se jednou k tomuto tématu dostanu, dám sem odkaz na jedno video, kde je to velmi pochopitelně vysvětleno, i s doloženými zdroji. Na odkaze, který jsem měla uložený, už však toto video není. Další akce cenzurujících šotků. Aspoň něco k tomuto tématu najdete tady a tady a tady… a dál můžete zkoumat sami, pokud vás to zajímá. Z několika zdrojů se objevily informace, že toto právo už více než před rokem přestalo platit, že je člověk znovu suverénní bytostí, kterou nikdo nemůže vlastnit. Jenom o tom neví. Možná by bylo dobré soustředit se na to, jak se v běžném životě vnímáme, jak konáme, jak reagujeme, jak se rozhodujeme. A pokládat si otázku: Jako občan, nebo jako člověk? A proč? Která pozice nám dává sílu a která nás oslabuje?

Dá se s tím vůbec něco dělat, je možné žít mimo hierarchie? Ano i ne. V dnešní době není změna nesena hlasitými protesty a demonstracemi a jediné místo, kde může dojít k revoluci, je uvnitř nás samých. Jenom my si to můžeme nastavit jinak. A právě tím se vracím k předešlému článku. V „našem světě“ si už hierarchické struktury nebudujeme. Ruku v ruce tu kráčí dvě mocné kvality – Důvěra a Zodpovědnost. Uvědomuji si to stále více na seminářích – je krásné sledovat, jak jsou tam všichni k sobě navzájem laskaví, tolerantní, respektující, velmi přirozeně, a jak dýcháme celý den ve stejném rytmu. A zpětně vyjadřuji velikou vděčnost sama sobě, že se mi od prvních seminářů, které jsem už před mnoha lety vedla, podařilo nastavit, že nejsem vůdce, nejsem guru, nejsem výš než ostatní, a cítím, že to ode mě ani nikdo nečeká… a že ani nikdo z účastníků není výš nebo níž než druhý. Současné období do toho vneslo navíc faktor větší blízkosti, otevřenosti a vyjadřované podpory.

Podobně to mám i v rodinných a přátelských vztazích, nikdo tu není „nad nikým“, všichni se navzájem respektujeme, i v různosti… A mám pocit – a není jenom můj, někteří to se mnou sdílíte – že na stejnou vlnu nastupují další a další lidé, se kterými se náhodně (náhodně?) setkáváme. Jela jsem teď dvakrát krátce po sobě v noci domů taxíkem, se dvěma různými řidiči… a v obou případech jsme si chvilinku poté, co se otočil klíček v zapalování, začali povídat a během čtvrthodinky cesty jsme zabředli do hlubokých psychologicko-spirituálních témat, ke sdílení podobného pohledu na to, co se kolem děje, a loučili jsme se s úsměvy jako staří známí. Podobně to mám s několika prodavačkami, ke kterým chodím nakupovat, podobné pohledy se mnou sdílíte v rámci terapií. Kolik takových lidí je? Netuším… Ale přijde mi, že je jich víc a víc, kteří balí kufry v jedné realitě, a stěhují se do nové. Je v ní útulněji… a svobodněji.

Ne, nejsem sluníčkář, který si maluje svět narůžovo. Vidím a neignoruji realitu, která je nám předkládána k uvěření, a je mi z ní mnohdy smutno… a myslím si, že to bude ještě nějakou dobu gradovat. Manipulace, lži, nátlaky, hrozby… Zároveň ale cítím, že už toho nemusíme být součástí. A život jako by mi stavěl do cesty další a další potvrzení a důkazy. Jenom není možné čekat, že nám k tomu někdo otevře zvenku dveře. Tam klika není. Musíme si je začít otevírat sami, odtud.

S tématem pokřiveného uspořádání společnosti souvisí Genový klíč 50. Když jsem se začetla do jeho slov, znovu jsem si uvědomila, kolik rozměrů tato kniha má. Většinou se věnujeme při průchodu jejími stezkami svým osobním tématům, celospolečenskou vrstvu necháváme tak trochu zapomenutou. Ale právě ona nám plynule vypráví nádherný příběh o vývoji lidského vědomí, o epoše, v níž se nacházíme, o změnách, které přicházejí. O změnách, jimž se může systém tak maximálně bránit a oddalovat je, ale zabránit se jim nedá a ony nastanou. Ať chceme, či ne. V následujících odstavcích můžete do tohoto klíče stručně nahlédnout. celý text najdete v knize* (odkaz pod textem).

Stínem GK 50 je Korupce. Když mluvíme o korupci, míváme na mysli korupci společenskou nebo politickou, kdy lidé v pozici autority zneužívají svou moc. Při zkoumání tohoto stínu však vnímáme korupci jako “poškození dat”. V životě existují přirozené zákony, kterými se lidé řídí. Příkladem je tendence dodržovat hierarchie, což jsme zdědili po zvířecích předcích. Dále existují uměle vytvořené zákony, které se snaží udržet jistý stupeň pořádku, tedy řídí tyto hierarchie. Společenské hierarchie způsobují rozdělení, podporují soutěživost a vedou ke srovnávání, žárlivosti, touze, chamtivosti a sociální korupci. Lidské tendence k hierarchálnímu uspořádání a soutěživosti pocházejí z nejstarších částí mozku, z archaických strachů. Ve frekvenci stínu jsou data zpracovávaná naším mozkem překládána vlivem strachu, tím dochází k jejich poškození, ke zkreslenému vnímání reality a pokřivenému jednání. Uvnitř společnosti způsobuje strach chybné interpretace, jež vedou k reakcím, které znovu vyvolávají strach. Vzniká chaos. Korupce vyžaduje ke své existenci hierarchii. Hierarchie je nízkofrekvenční pokus o udržení pořádku uvnitř komunity. Celá problematika korupce se rodí z chybného překladu přirozeného zákona. Vyšší frekvence GK 50 v sobě nesou program všeobecné lidské harmonie, avšak kvůli chybnému přepisu zakořeněnému v nejstarších částech mozku nemůže tato rovnováha nastat. Stín 50 je spojen se složitostí dnešního světa a překotným rozvojem. Původně kmenové hierarchie jsou dnes nahrazeny mezinárodními elitářskými hierarchiemi, které jsou často vnímány jako světovláda usilující o kontrolu nad světem. Korupce je dnes rozšířena politicko-společenským a ekonomickým světem po celé planetě. Nejbohatší země se snaží udržet globální rovnováhu prostřednictvím hierarchické kontroly, ale jsou současně prošpikovány vlastní korupcí. Veškeré myšlení je v tomto systému založeno na strachu. Chceme-li obnovit rovnováhu na světě, musíme se podívat hlouběji – korupce je pouze vedlejším produktem pokřiveného pohledu na svět a dokud nebude vyřešen hlavní problém, problém hierarchií, bude korupce i nadále vzkvétat.

Represivní podobou tohoto stínu je Přetíženost. Tito lidé se stávají obětí hierarchie, podřídí se jí, bojí se jí a strach v nich vytváří potlačení. Jsou zahlceni tíhou světa a odpovědností za ochranu všech svých blízkých. Jsou uvězněni v systému a nejsou schopni nebo ochotni se z něj vyvléci. Žijí životy tak, že se vzdávají svých snů kvůli společenské zodpovědnosti, kterou na sebe přijali. Tím se ocitli na mrtvém bodě, protože kreativita sídlí právě v jejich snech. Jen pokud se podívají do tváře svému strachu, může si jejich kreativní síla vynutit způsob, jak se ze systému osvobodit.
Reaktivní podobou tohoto stínu je Nezodpovědnost. Tito lidé hierarchii využívají ve svůj prospěch, ale jsou též obětí systému. Strach se v nich vynořuje formou nevědomého hněvu, který zaměřují v hierarchii buď směrem nahoru, na vedoucí, nebo dolů, na podřízené. Tito lidé jsou nezodpovědní v tom smyslu, že mají pocit, že nenesou zodpovědnost za důsledky svých činů. Jsou to tvůrci impérií, průmyslníci, soutěživí obchodníci i ženy posedlé ziskem a postavením. Jsou to i rebelové, zločinci a zkorumpovaní úředníci. Ttito lidé reprezentují ošklivost, jež je vlastní veškeré hierarchii, třebaže žijí takový život většinou nevědomě.

Darem GK 50 je Rovnováha. Pochopit tento dar znamená vidět velikou naději, která lidstvu svítá. Je to naděje v podobě nového společenského modelu, který se bude nacházet mimo hierarchie. V každé lidské bytosti se nachází kód pro vytvoření harmonie na osobní i globální úrovni, je to klíč k hlubokému vnitřnímu míru.  Lidé s darem GK 50 ve svém profilu mají velikou odpovědnost, umí vyvažovat a nastolovat rovnováhu. Jsou jako kuchaři, kteří přesně vědí, jak číst potřeby a požadavky jakékoliv skupiny a podle toho “dávkují ingredience”. To nevyžaduje příliš mnoho interpersonálních dovedností, jak by se mohlo zdát – tito lidé vnášejí do skupiny harmonii, aniž by o tom přemýšleli. Zachování společenské rovnováhy zahrnuje naplnění potřeb jedince i skupiny. Vize je založena na tzv. heterarchii, kdy nemá šanci najít rovnováhu skupina, pokud není v rovnováze každý jedinec. Děje se to prostřednictvím podpory procesu posílení individuálního tvůrčího potenciálu, kdy je každému jedinci předán mimořádný dar – důvěra. Důvěrou v jedince a v jeho schopnost převzít zodpovědnost za vlastní příspěvek do skupiny se buduje velice silné energetické pole skupiny. Skutečnou rovnováhu a spolupráci si musí skupina nastavit zevnitř, nelze ji vynutit zvenčí. Budoucí kolektivní harmonie může být dosaženo pouze cestou individuální svobody a důvěry v sebeorganizující inteligenci, která z této svobody vyvěrá.

Siddhi 50 je Harmonie. Vytváření rovnováhy je procesem vyrovnávání protikladů – postupně je rozkmit mezi nimi menší a menší, až je nakonec dosaženo dokonalé rovnováhy. To je skutečná harmonie. Rovnováha může být ztracena, ale harmonie je nekonečná. Je skutečnou podstatou vesmíru a všeho v něm, je to věčné existující pole, které nelze vytvořit, lze do něho však vstoupit. V siddhi GK 50 je harmonizováno lidské vědomí s vědomím univerzálním. To vyžaduje rozpuštění veškeré oddělenosti. Z úrovně tohoto siddhi je vše vnímáno jako hudba, i my lidé jsme prvky této hudby. Jednotlivé životy jsou notami vetkanými do vesmírné hudební skladby a tím, jak evoluce odhaluje hlubší a hlubší harmonie, znějí našim uším stále lahodněji. Až naše vyšší těla přemění naše nižší instinkty a emoce, vstoupíme do frekvenčního pole vyšší harmonie. Toto pole nás vtáhne do sebe a přetransformuje naši DNA do nejvyššího režimu fungování. GK 50 ochraňuje osud lidstva a vede ho k vesmírné harmonii. Zrození tohoto siddhi na planetu předznamenává nárůst skupin fungujích na principu heterografie. Pod povrchem všeho života převažuje harmonie, i když ji nemusíme vidět či vnímat. Veškeré lidské konání je řízeno hlubokými zákony vesmíru, které symbolizuje toto siddhi. A každého z nás naše činy během života k božské harmonii přibližují. Jednou se tak se všemi lidmi spojíme do nádherné symfonie, v níž se staneme nástroji a hudbou bude čisté vědomí.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)