Díky, pane Moss

Když jsem odjížděla v minulém týdnu na chatu, probírala jsem se knihovnou a čekala jsem, která z knížek mi skočí do ruky a pojede se mnou. Nechtělo se žádné, proto jsem ještě rychle zapátrala mezi novinkami a koupila jsem si nově vydané Aktivní snění od Roberta Mosse. Mám jeho knihy ráda, protože jsou plné snů, fantazií, náhod, synchronicit, symbolů a barvitých obrazů. Některými jeho postupy se nechávám inspirovat při přípravě mých seminářů… psala jsem o tom už TADY… a především je mi velmi blízké Robertovo vidění světa. Stejně jako on k sobě nechávám promlouvat svět snů a také vnější realitu. Mluví ke mně vážky, bílá pírka, číslice na spz-tkách aut, náhodně zaslechnutá slova či letmo spatřené nápísy a jiná „osobní znamení“. Odmala si hraju se světem hru na otázky a odpovědi.

Při čtení jsem si uvědomovala, že tento magický svět „za světem“, jeho rady a moudré vedení, jeho odpovědi i léčivá síla jsou tu stále s námi… přestože se možná pod vlivem událostí tohoto období může zdát, že kamsi zmizel. Nezmizel. Jenom jsme na něj trochu pozapomněli. A přitom právě on nám může pomoci spojit se znovu se sebou samými, se svými sny, se svým příběhem. A začít znovu žít sami sebe, své sny a svůj příběh.

Cestou zpátky do Brna jsem si nechávala hlavou volně proplouvat úvahy nad tím, co nás čeká letos na Rusavě. S tichým vykříčníkem přibližujícího se termínu a dosud nepřipraveného programu. Odkud začít a jaké hlavní téma zvolit? Během jara se dvě témata lehounce vynořila (tady a tady), jedno další na mě vykouklo před nedávnem při jedné terapii (o tom někdy příště), ale přece jen by to chtělo něco… něco… něco. V tu chvíli se před nás na kruhovém objezdu ve Svitavách zařadil kamion. A na něm nepřehlédnutelný název přepravní společnosti, vytištěný obrovitánským písmem: MOSS. Asi někdo „nahoře“ pochybuje o mé všímavosti k jemným impulsům, proto takto úderně. Děkuji 🙂

Musela jsem se začít smát. Jak je to snadné – stačí do „světa za světem“ nahlédnout a zase to všechno začíná fungovat. Beru takové odpovědi dost vážně a respektuji je. Proto je už teď jasné, že si na Rusavě budeme tak trochu hrát – s představami, s barvami, v krajinách vnitřního světa… s tématy vážnými i nevážnými, se smíchem i slzami, v tichu i se slovy… a necháme se překvapit, do jakých krajin nás tato cesta zavede.