Proč je Germánská medicína víc než Psychosomatika?

V posledních letech došlo k určitému průlomu a o tom, že stav našeho zdraví či nemoci silně ovlivňují faktory psychické, tedy emoce, myšlenky, přesvědčení  a postoje, už nemluví pouze terapeuti a léčitelé, ale stále častěji i lékaři s dlouholetou praxí. Velmi si jich vážím za jejich odvahu udělat tento krok do neznáma, za to, že dokázali tato témata otevřít. V nedávné době někteří z nich zmínili jako příklad psychosomatického přístupu i Germánskou novou medicínu. To mě přimělo k sepsání tohoto článku. Chci v něm vysvětlit, proč GNM zdaleka není jen psychosomatika a v čem se od jiných psychosomatických přístupů liší.

S Germánskou novou medicínou jsem se potkala asi před deseti lety. O něco později jsem ji začala intenzivně studovat a zařadila jsem ji do své konzultační praxe. Postupně se GNM stala mou „srdeční záležitostí“ a s každým novým případem žasnu, jak přesně její zákonitosti platí. Docenit rozsah díla autora tohoto systému může jenom ten, kdo se do jeho studia ponoří naplno a postupně zjistí, do jakých hloubek a šířek sahá a kolik souvislostí ohledně fungování živých organismů obsahuje. Troufnu si říct, že je nás v republice takových jenom pár.

Objevitelem a tvůrcem celého tohoto rozsáhlého systému je Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer, německý lékař narozený v roce 1935. Celý svůj profesní život, až do roku 1978, léčil podle pravidel klasické medicíny. V uvedeném roce došlo v jeho životě k tragické události. Jeho nejmladší syn byl nešťastnou náhodou postřelen a po pár měsících zemřel svému otci v náručí. Dr. Hamer brzy po této tragédii vážně onemocněl, byl mu diagnostikován zhoubný nádor varlete. Tyto dvě události si dal do souvislosti, přestože v té době klasická medicína tuto možnost nepřipouštěla. Ihned začal zkoumat, zda jeho pacientky – pracoval tehdy jako primář interního oddělení na ženské onkologické klinice – neprodělaly v době před svým onemocněním podobné emoční trauma. A záhy se mu začala jeho domněnka potvrzovat. Ve chvíli, kdy tyto teze zveřejnil, byl zahájen „hon na čarodějnice“. Zesměšňování, snaha o psychiatrizaci, pokus o atentát, odebrání lékařského titulu, dvojí věznění, vyhoštění z několika evropských zemí jsou ukázkou, jak tento hon probíhal. Při tom všem se Dr. Hamer nevzdal svého výzkumu, psal knihy, léčil, dokonce začaly krátkodobě fungovat kliniky, na kterých se léčilo podle pravidel GNM. Své výzkumy ověřil na přibližně třiceti tisících pacientů, především těžce onkologicky nemocných. Dlouhá léta se snažil, aby jeho závěry byly ověřeny i v oficiálních studiích a aby byly zařazeny do klinické praxe. Podařilo se mu to v malé studii na jediném univerzitním pracovišti – ve slovenské Trnavě.
Životní příběh Dr. Hamera skončil v červenci loňského roku, kdy v ústraní v Norsku, kde poslední roky pobýval, zemřel.

Proč název Germánská nová medicína? Dr. Hamer chtěl své objevy patentovat pod názvem Nová medicína (Die neue Medizin). Zjistil však, že pod tímto jménem je již uvedeno asi patnáct jiných oborů. Nazval ji proto Germánskou – v duchu tradice filozofů, myslitelů, vědců a básníků tohoto národa.

GNM je postavena na 5 biologických zákonech.
Ty platí kauzálně, jsou opakovatelné a dokazatelné – nejde tu o statistiky nebo hypotézy. Vysvětlím je tu jenom obecně, svými slovy, pro vaše pochopení. Podrobný rozbor by byl svým rozsahem nad rámec tohoto článku.

1. Železný zákon rakoviny a dalších chorob spočívá v tom, že příčinou nemoci je určitý přesně daný emoční konflikt vnímaný individuální optikou pacienta. Nemusí to být nic dramatického, často to lidé s odstupem času hodnotí jako banalitu, v tu chvíli se jich to ale velmi silně dotklo.Tento konflikt dřív, než ho začne zpracovávat vědomá mysl, spustí naprosto smysluplný biologický program v těle a v mozku (tělo se nám vlastně pokouší pomoci zpracovat konflikt). Biologický program probíhá současně na třech úrovních. V psychice, v odpovídajícím tělesném orgánu a v části mozku, kde leží tzv. ovládací relé tohoto orgánu. Po vyřešení konfliktu na rovině psychiky dojde k řešení i na úrovni orgánu a mozku – popis tohoto procesu je také přesně definovaný.
Popisem procesů v mozku je GNM unikátní. Na CT zobrazeních mozku se dá rozpoznat, co přesně se tu děje ve které fázi nemoci. Účastníci přednášek Dr. Hamera dodnes vyjadřují obdiv při vzpomínce, jak dokázal ze snímku mozku detailně popsat zdravotní historii pacienta (jaká měl kdy onemocnění, která vyřešil a která jsou stále aktivní), aniž by viděl jinou zdravotní dokumentaci.

2. Zákon dvoufázovosti mluví o tom, že každá nemoc má fázi aktivní a fázi hojivou. Paradoxně když se člověk cítí nemocný, má teploty, záněty, bolesti, léčebné krize, nachází se již v hojivé fázi. To, co se děje na kterém orgánu v aktivní a co v hojivé fázi, je dáno tím, ke kterému zárodečnému listu orgán, nebo jeho část náleží a kterou částí mozku je řízen.

3. Zákon ontogenetického propojení chorob se zárodečnými listy vychází z toho, že veškeré orgány těla se vyvinuly během nitroděložního vývoje z původních třech zárodečných listů. Jejich vývoj odráží evoluční vývoj organismů na Zemi a specifikuje tak náchylnost k určitým konkrétním typům emočních konfliktů.

4. Zákon ontogenetického systému mikrobů vysvětluje roli bakterií, plísní a virů v hojivých fázích – nejsou to naši nepřátelé, ale pomocníci v hojení.

5. Zákon o biologické smysluplnosti každého onemocnění spočívá v tom, že žádná nemoc na nás nepřijde jako trest nebo osud, ani to není náhoda. Je to logická reakce těla na prožívanou událost. Díváme-li se na nemoc takto, vidíme, že vyléčit někoho zvenku je nemožné, léčení je vnitřní stav začínající uklidněním/vyřešením konfliktu. Odstraňování symptomů problém nevyřeší.

Častým dotazem je, jak vlastně GNM léčí? Neléčí. Po stanovení a vyřešení spouštěcího konfliktu přechází nemoc do své hojivé fáze.

Tímto se dostávám k tomu, že my, kteří praktikujeme GNM, ji vlastně nepraktikujeme v souladu s vizí Dr. Hamera. Správně by měla patřit do rukou lékařů, kteří by byli v tomto systému vyškolení a chápali by, co se v těle ve které fázi děje. Jejich úkolem by měla být podpora a usnadnění hojivé fáze, která může být i velmi dramatická.
To, co děláme my terapeuti, je vlastně jenom částí GNM – částí související s psychosomatikou a s hledáním příčin nemocí.

Přestože tím uplatňujeme pouze část poznatků této nové vědy, pro řadu nemocných tím otevíráme cestu k jejich uzdravení. Pojmenování a zpracování příčin zvyšuje u každé následné léčebné intervence, ať už medicínské nebo alternativní, šanci na úspěch.
GNM je o mnoho přesnější a cílenější než ostatní psychosomatické směry.
To se teď pokusím vysvětlit srovnáním několika konkrétních diagnóz.

Z čeho vycházejí ostatní psychosomatické přístupy? Většina z nich má v základu poznatky východní, především čínské nebo ajurvédské medicíny, které jsou samozřejmě na určité úrovni pravdivé, ale příčiny nemocí se podle nich definují spíše obecně. Jiné vycházejí z psychologie, další z duchovních nauk.
Možná jste například už někdy slyšeli, že nemoci ledvin vznikají ze strachu. Jenomže… podle Germánské nové medicíny mají ledviny tři vývojové vrstvy, které odpovídají třem zárodečným listům a řídí je relé ze tří částí mozku. Zjednodušeně to vypadá takto:
1. nejstarší část ledvin pochází z entodermu řízeného mozkovým kmenem. Jsou to sběrné kanálky ledvin. Manifestuje se tu tzv. konflikt sousta, konkrétně v obraze osamělosti, zanechání napospas, opuštění a nejistoty, co s člověkem bude dál. Dochází tu k zástavě ledvinové funkce.
2. část ledvin je z mezodermu řízeného bílou hmotou velkého mozku. Je to ledvinový parenchym. Zde probíhá konflikt ztráty sebeúcty nejčastěji v obraze spojeném s nějakou tekutinou či kapalinou (nezabránil jsem zaplavení, utonutí atd), ale v přeneseném smyslu také s financemi (topím se v dluzích, zaplaví mě vlna exekuce). Zde se objevují nádorová onemocnění ledviny, příp. dojde ke vzniku cyst.
3. část ledvin je z ektodermu řízeného mozkovou kůrou.Je to ledvinová pánvička a probíhá tu tzv. revírní konflikt, vymezení hranic svého teritoria (tím může být cokoliv, co člověk považuje za své), tedy témata zasahování, nerespektování hranic, nepřijetí změn atd. Zde se objeví nádory nebo ledvinové kameny.

Podobně „rozvrstvené“ máme i další orgány. Při onemocnění očí říkáme, že člověk „nechce něco vidět“… jenomže oči můžou reagovat na čtyři okruhy spouštěcích konfliktů. Na jiné téma reaguje duhovka, na jiné čočky, rohovka a sítnice, na jiné okohybné svaly. A tak dále.

Stává se mi, že za mnou přijdou na terapii lidé, kteří už za sebou nějakou konzultaci ohledně příčiny nemoci mají. Většinou ale dojdeme podle pravidel Germánské medicíny k úplně jiným závěrům. Tím nechci shazovat jiné terapeuty nebo přístupy – v zásadě vše, co přivede člověka k pohledu do nitra, je správné. Chci jenom ukázat, proč to GNM vidí jinak…a přesněji.
Pár příkladů z praxe:

Muž 25 let, nádor varlete. Při konzultaci s lékařkou, která se věnuje také psychosomatice, došli k závěru, že příčinou je jeho neschopnost nastavit si hranice a stát za sebou. Což je na určité úrovni pravda. Ale podle pravidel GNM patří varle k mezodermu řízenému bílou hmotou velkého mozku, je tu konflikt sebeúcty spojený se ztrátou potomka (viz příklad samotného Dr. Hamera). Potomkem tu může být cokoliv, co člověk považuje za „své dítě“ – tedy to, čemu věnuje hodně své energie a cítí za to odpovědnost. Tuto událost, která proběhla několik měsíců před onemocněním, jsme společně identifikovali.

Žena 45 let, nádor prsu. Se svou terapeutkou došly k závěru, že je tam téma ublíženého ženství (po dlouhém vleklém rozvodu několik let před onemocněním). Podle pravidel laterality (žena pravačka, nádor na levé straně) ale muselo jít o konflikt v souvislosti s rodičem nebo dítětem, a obraz konfliktu je u těchto nádorů vždy „strach, že se nedokážu postarat“. Našly jsme událost v nedlouhé době před diagnózou, kdy tato žena zažívala veliký strach o svoji dceru (měla pocit, že je dcera v ohrožení a ona cítila bezmoc, že s tím nemůže nic dělat).

Žena 48 let, nádor prsu. Domnívala se, že spouštěčem je její ztráta sebehodnoty jako ženy. Podle pravidel laterality se ale opět jednalo o konflikt vztažený k dítěti nebo rodiči. Příčinou byla situace, kdy se žena zadlužila a žila ve strachu, že neumožní svým dcerám dostudovat (tedy že nezvládne péči o ně).

Muž 60 let, nádor prostaty. Obvyklý závěr psychosomatiky je, že se jedná o záležitost spojenou s mužstvím. Podle pravidel GNM se tu ale objevuje konflikt, kdy  se muž nemůže smířit s tím, že selhává v roli „vůdce smečky“. Tím může být role muže z hlediska sexuality, ale také z hlediska živitele rodiny, ochránce rodiny atd. U tohoto muže se jednalo o situaci, kdy byla dlouhodobě nemocná jejich malá fenka a přes veškerou snahu se ji nepodařilo zachránit, z čehož on měl silný konflikt selhání.

Dalším z častých pohledů na příčinu nemoci je to, že leží někde v minulosti. Ať už v těžším životním období nebo v dětství nebo v minulých životech. Tady odpovídá GNM poměrně jednoznačně. Spouštěč nemoci lze nalézt v minulosti nedávné, pár týdnů, maximálně měsíců před onemocněním. Tím není popřen vliv starších událostí, jako jsou např. vzorce a traumata z dětství, vleklé stresy apod, ty ale člověka jenom predisponují k tomu, že je na některé typy konfliktů citlivější a reaguje na tyto situace silněji.

Nabízí se otázka, zda se pouhým pojmenování příčiny začne člověk léčit. Tak snadné to samozřejmě není. Ale pokud pacient opravdu přijme, že jeho tělo spustilo program na základě tohoto prožitku a je schopen spouštěcí situaci vyřešit a uvolnit, cesta k hojení se otevře. I pro to mám řadu důkazů a konkrétních příkladů vyléčení. Mám ale i zkušenosti opačné, kdy se sice konflikt podařilo najít, klient to na určité úrovni přijal, ale nebyl schopen situaci plně ukončit. Bývá to často v případě těžkých křivd a pocitů zklamání a ublížení – ty se obvykle manifestují nádorem na slinivce břišní. Ale i tady mám případ paní, která svoji silnou křivdu dokázala nechat u mě v kanceláři – a uzdravila se, s pomocí určitých cílených mentálních technik. Tím se vracím k Dr. Hamerovi, který říkal, že GNM není jen nové paradigma v medicíně, je to i nová úroveň lidského vědomí. Vědomí, že náš organismus má v sobě nevyčerpatelnou kreativitu a pozoruhodné sebeléčebné schopnosti. Je to poznání, že každá buňka našeho těla je obdařena biologickou moudrostí, kterou sdílíme se všemi živými bytostmi. 

Pokračování tohoto článku:
Germánská medicína – otázky a odpovědi
Germánská medicína – jak přežít konflikty
Germánská medicína a veterinární psychosomatika

 

Zdroje:
Ryke Geerd.Hamer: Summary Of The New Medicine
František Nagy: Zdravoveda v novom svetle. Skripta k semináři.
Caroline Markolin: http://learninggnm.com/
Ewa Leimer: http://germanska.pl/

4 thoughts on “Proč je Germánská medicína víc než Psychosomatika?

  1. Ahoj Gábi, díky za krásný výklad GNM přichází v pravý čas
    můj syn 43 let má delší dobu problémy-dlouhodobý zánět
    průdušnice , narušení imunity, pořád nachlazený atd.
    ale…….. nelze se k němu dostat. řeší si to sám a………….
    zatím bez výsledku……. čekám na správnou chvíli jak
    mu pomoct třeba terapií u Tebe, ale ………je to těžký
    zatím alternativu moc nebere………takže ještě jednou díky
    za slova a metodu, která vede k vyléčení.
    Objímám Hanka

  2. Hani děkuji za reakci. Když on si každý svou cestu k vyléčení musí najít sám, však víš. Možnosti se dají jen nabídnout. G.

  3. Ahoj, mam psychicky nemocneho syna,zajimalo by mne zda i tou to metodou,by se mu mohlo pomoci.
    Byl jednou na psychiatrickem odd.,po 14 dnech byl propusten s nepresnou diagnosou.Od te doby neuziva zadne leky,nenavstevuje lekare.Neciti se nemocen.Jeho stavy-predstavy mne zatezuji. dekuji Jitka

    1. Hezký den, odp. jsem na podobný dotaz v návazném článku, tedy kopíruji:

      Platí pravidla GNM i na psychická onemocnění?
      Ano, celá velká kapitola GNM je věnovaná mentálním a afektivním poruchám. Vysvětlení je ale hodně nad rámec tohoto článku – většinou se tyto poruchy objevují, pokud se v mozku člověka dostávají dva prožívané konflikty do tzv. konstelace (do určitých pozic proti sobě).
      A osobní terapeutické zkušenosti – jak mám u tělesných nemocí platnost zákonitostí GNM ověřenou na desítkách případů, u psychických poruch mi tyto zkušenosti a jistota chybí. Pokud se člověk do těchto stavů dostane, je obtížné s ním terapeuticky na konzultační úrovni pracovat. Základní terapeutický rozhovor je samozřejmě možný, ale raději tyto případy přenechávám povolanějším. Nemám problém přiznat si, že na něco mé znalosti tak úplně nestačí.

      Takže asi takto – ale klidně se mi ozvěte na mail nebo telefon a můžeme o tom promluvit. G.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *