Rubrika: Magie života

Vždycky jsem si myslela, že když odejde „na druhý břeh“ někdo, kdo nám byl hodně hodně blízký, podá nám odtamtud zprávu. Třeba tak, že nám vstoupí do snu nebo pocítíme jeho chvilkovou přítomnost, zachytíme jeho vůni či přijde jako obrazový vjem. Bez připoutanosti. Jenom jako…

Dnes poněkud nevážně. Jak jsem se tu už zmiňovala, po hezké řádce let prožitých „na staveništi“ přišla letos na řadu spodní část domu. Na několik měsíců jsem se musela rozloučit s kuchyní, obývákem, pracovním koutem a přenechat tyto části domu zedníkům a dalším řemeslníkům. V…

Dnes má můj kloboukový blog své 2. narozeniny a objevuje se na něm tento 222. příspěvek. A aby těch dvojek nebylo málo, přidám ještě jednu. V polovině listopadu jsme v pohodové a uvolněné atmosféře natočily už 2. video s Luci. Volné povídání o vinách a…

Jak se asi žije na Zemi duším andělským, které přijaly úkoly pozemské? Nejsou to ti, co si na pozemské anděle pouze hrají, přidávají ke svým vlastním jménům jména znějící jako andělská, mnohdy však připomínající název pracího prostředku či aviváže, a věnují spoustu energie tomu, aby…

Deštivý úterní podvečer a já chvátám na třídní schůzky. Zastavuji se v malé kavárničce poblíž školy pro kelímek voňavé horké kávy. Je to takový jemně rebelský pocit, upíjet kávu ve školní lavicí. Opravdovou, ne tu z automatu. V jednu chvíli si pod deštníkem uvědomím šokující…

Říkám si někdy, jak si život s námi umí hrát. O něco se snažíme spoustu let – a bez výsledku. Jiné věci přicházejí jako mávnutím kouzelného proutku – a stačí jim tiše říct Ano. Mám pocit, že s postupujícími roky stále méně a méně něco…

Setkala jsem se před časem s lékařem-chirurgem, který vidí realitu mnohem vícerozměrněji, než by se u lékaře možná očekávalo, a vidí ji pohledem dost podobným tomu mému. V dlouhém rozhovoru jsme se dostali do bodu, kdy jsme se shodli na tom, že nejsilnějšími okamžiky našich…

Čekala jsem dnes v centru města na tramvaj. Dost dlouho nejela a kolem mě procházely davy lidí. Pozorovala jsem je jenom tak mírně rozostřeně, jako anonymní proud. Postupně jsem si ale začala všímat určité zvláštnosti. Míjelo mě poměrně dost dvojic rodič-dítě, kdy oba byli něčím…

Jela jsem v minulém týdnu domů podvečerní tramvají. Kolem mě lidé pohroužení do svých světů. Myšlenkami zpola ještě ve svých zaměstnáních a zpola u domácích povinností. Jakoby se tu vznášel oblak ustaranosti. Za oknem slunce zapadající do oceánu nádherných barev. Nikdo ho však neviděl. A…

Může se zdát, že velká část mých textů z poslední doby vyznívá příliš – hledám správné slovo… závažně, či existenčně. Tak dnes něco pro odlehčení. Mám ráda humor, mám ráda smích a nejvíc ze všeho mě baví přirozená komičnost situací, které prostě nejdou vymyslet a…