Čekala jsem dnes v centru města na tramvaj. Dost dlouho nejela a kolem mě procházely davy lidí. Pozorovala jsem je jenom tak mírně rozostřeně, jako anonymní proud. Postupně jsem si ale začala všímat určité zvláštnosti. Míjelo mě poměrně dost dvojic rodič-dítě, kdy oba byli něčím výrazní a velmi se tím sobě podobající.
Otec a pětiletý syn, oba s tmavým ježkem na hlavě, rozkročenou chůzí a mohutným břichem, oba slastně žvýkající svůj párek v rohlíku. Matka a dospívající syn, oba výrazné dlouhé nosy a stejný rozcuch vlasů, oba překotně hovořící jeden přes druhého. Starší paní se svou matkou, totožné obličeje, jenom počet vrásek a dioptrií byl odlišný. Mladá maminka s rezavým culíkem a pihami, a v kočárku dvouletá holčička … s rezavým culíkem a pihami. Matka s dospívající dcerou, obě blond v upnutých černých džínách a kožené bundě, výrazně nalíčené a nesoucí několik nákupních tašek s oděvními značkami, obě plně pohlcené svými telefony. A tak dále, možná ještě deset dalších bych tu popsala.
A když jsem doma zapnula počítač, objevilo se jako milá synchronicita video s tímto hudebním klipem. Nádherná zrcadlová tečka za dnešním dnem… Je fajn, že se někteří lidé zrcadlí.