Sdílelo se mnou v posledních měsících příběhy svých nemocí a dalších potíží několik žen, od mladých dívek po zralé dámy, a z těchto příběhů vyvstal poměrně zajímavý vzorec. Určitě se nedá zevšeobecnit, ale překvapilo mě, jak často se objevuje.
Trápí je přehnaná kontrola všeho, všech i sebe, hledání jistot a trvání na nich, neschopnost se uvolnit a přestat být ve střehu, stálý pocit viny kdesi v pozadí, potřeba vnějšího souhlasu ke všem svým rozhodnutím… a také tělesné potíže jako bolavá záda, autoimunitní onemocnění, hyperfunkce štítné žlázy a další.
A když se při vyprávění jejich vzpomínky zatoulaly do dětství, potkaly tam tiché hodné dcery, snažící se za každou cenu vyhovět. Protože jejich matka byla vážně nemocná. Protože měla veliké psychické problémy. Protože trpěla silnými migrénami. Protože byla alkoholička. Nebo třeba jen proto, že je psychicky vydírala za svůj nepodařený život.
Dítě má přirozenou tendenci vztáhnou si příčinu takových problémů svých matek na sebe a začít se za ně obviňovat. A to i v případech, kdy se to dospělou optikou jeví jako absurdní. Tato dlouhodobá vina a vnitřní výčitky se usadí jako první vrstva barvy na plátně – a přestože se postupně obraz jejich života zaplňuje dalšími barvami, čas od času podklad přece jenom prosvítá a bere ostatním barvám část jejich živosti.
Podobně nevědomě se nastaví potřeba kontroly. Pro mnohé z těchto žen bylo překvapivé, když si samy pro sebe tuto potřebu rozšifrovaly jako vnitřní ujištění, že když budou mít všechno pod kontrolou, když bude vše dokonalé a přesně takové, jaké to má být, tak se mamince nic nestane. Že tímto způsobem zabrání všemu nečekanému a zlému. Dokonce i smrti. Jedná se tedy o jeden z typických projevů primární úzkosti ze smrti, jak ho popisuje existenciální psychoterapie*.
Jednou ze základních potřeb dítěte je potřeba Bezpečí. Když je naplněna, ukotvuje se v dítěti důvěra v život, která je mu přirozeně dána. A právě bezpečí všechny tyto mladé dívky v určité fázi svého dětství ztratily. Ztratily ho dříve, než na to byly připravené, a byly postaveny do rolí, které jim nepříslušely. Naučily se hledat pocit jistoty a bezpečí nikoliv uvnitř sebe, ale v něčem vnějším. Dokud byly malé, tak často v nějakých osobních rituálech, z nichž některé by se daly označit jako předstupeň obsedantně-kompulzivních poruch. A v dospělosti v nevědomé kontrole všeho, co by je o pocit jistoty a bezpečí mohlo připravit.
Nabízí se otázka: Co s tím? I když se to možná nezdá, největší moc má už pouhé pojmenování tohoto vzorce. Síla nevědomých vzorců totiž spočívá právě v nevědomosti. Když si je začneme uvědomovat, když na ně dopadne světlo našeho vědomí, přestávají být temnými bubáky a stávají se jen protivnými spolubydlícími. A s těmi si přece jenom poradíme snadněji. Na pomoc máme svoji všímavost, vůli, vnitřní moc, dech, imaginaci … a řadu pomocných technik.
O tématu Kontroly mluví i jeden z Genových klíčů**, je to Genový klíč 21.
Stínem GK 21 je Kontrola. Potřeba kontroly má jediný důvod – ochranu teritoria. Teritoriem je možno myslet své tělo, emoce, myšlenky, auru, dále svoji práci, rodinu, skupinu, svůj národ či vlast, i celou planetu Zemi. V jiném aspektu je teritoriem náš život, v němž se snažíme mít pod kontrolou jednotlivé události.
S tímto stínem se setkáváme u lidí slabých, kteří nejsou schopni udržet si kontrolu nad čímkoliv, nebo naopak u těch, kteří mají bytostnou potřebu mít pod kontrolou vše. V minulosti souvisela kontrola hlavně s územím – zdroji – potravou. Dnešním bojištěm jsou moc a finance. Zdá se, že moc má ten, kdo má peníze, ale toto platí jen na stínové úrovni. Za potřebou kontroly je strach, způsobuje sevření, napětí a ohraničování. Jeho výplodem jsou hierarchie, které stojí za společenským, třídním a kastovním uspořádáním. Takto fungovala lidská společnost po tisíciletí, odsud mají svá výsadní postavení královské rody a další rodové linie. Teprve nedávno začal být tento archaický systém zpochybňován – potřeba kontroly ale stále jen mění kulisy, nemizí. Potřeba kontroly je základem patriarchátu. Ten se zdá neotřesitelný, všude vládnou ti, kdo chtějí peníze a moc. Ale ve chvíli, kdy se na mocenské pozice dostanou lidé s Darem 21, rovnováha moci se začne harmonizovat, protože tyto lidi peníze a moc nezajímají, jde jim o službu komunitě, a mají odvahu tuto vizi uskutečnit. Problémem starého systému není model fungování, ale frekvence lidí, kteří v tomto modelu působí. Nejzákladnějším důvodem systémů kontroly na planetě je nedůvěra v život.
Tento stín se projevuje jako Podřízenost nebo Posedlost kontrolou. Podřízenost znamená nepřijímat svou sílu a nechat se ovládat druhými. Tito lidé nepřebírají zodpovědnost za to, kterým směrem se jejich život ubírá. Nedovolí si nic řídit ani rozhodovat, protože by museli za svá rozhodnutí a činy, za úspěchy i neúspěchy nést zodpovědnost. Proto se raději života ani neúčastní. Posedlost kontrolou je nutkavá potřeba mít pod kontrolou úplně vše. Hněv tyto lidi drží v tak pevném sevření, že nesnesou, aby cokoliv v okolí uniklo jejich kontrole. Nesnášejí změnu s výjimkou případů, kdy ji sami iniciovali. Pokud někdo překročí hranice jejich přísně kontrolovaného života, vybuchují prudkým hněvem. Nad ostatními si drží kontrolu hierarchickou dominancí nebo morální nadřazeností.
Darem GK 21 je Autorita. Autorita je vrozený dar. Pokud lidé s tímto darem jednají ze srdce, probouzejí všude kolem loajalitu. Musí jen najít jemnou hranici mezi nezasahováním do běhu věcí a převzetím kontroly. Narozdíl od stínové frekvence, která vzbuzuje dočasnou loajalitu skrze strach a moc, pravá autorita je nesená láskou a důvěrou. Pravá autorita neřídí, ale spojuje. Vztah nadřízenosti a podřízenosti se mění na vzájemnou užitečnost. Je to analogické mužskému a ženskému principu nebo vztahu rodiče a dítěte. Dokud je tam prosazování moci versus odmítání moci, pohybují se všechny tyto modely na stínových frekvencích. Kouzlo tohoto daru se projeví, když se obě strany odevzdají sobě navzájem. Nemusí to být vidět zvnějšku, ale musí to cítit zevnitř. Když se ve skupině spojí člověk představující autoritu se svými podřízenými, síla a loajalita výrazně vzroste. Je to typ nového vůdcovství, kdy jednotlivec představuje vůli skupiny.
Siddhi GK 21 je Chrabrost. Spojení Lásky a Moci se na této úrovni proměňuje v ideál Chrabrosti. Chrabrost je vedlejším produktem Ušlechtilosti. Je to obraz krále či královny, symbol nejvyššího potenciálu v muži nebo ženě. Ušlechtilost nesouvisí ani tak s původem, jako s charakterem, nese v sobě moudrost, ctnost, lásku, odvahu a oběť. Chrabrý čin je aktem absolutního sebeodevzdání. v němž své bytí dáme v službu vyššímu ideálu. Chrabrost ani nepotřebuje konat – jen přítomnost její vibrace vyvolává slzy dojetí. Je uznáním ušlechtilosti druhého člověka a zároveň vědomím, že ten druhý je naším zrcadlem. Ve vrcholných okamžicích života máme všichni možnost jednat chrabře. Chrabrost je projevem prolomení odporu mezi opačnými póly ve vztazích – jedna bytost se skloní před ušlechtilostí v druhé osobě. Tehdy se jedinec s pokorou vzdá kontroly.
Aby toto siddhi vykvetlo, je třeba poznat hrůzy života uvnitř hierarchických uspořádání s tou nejpřísnější kontrolou. Je třeba pochopit lidskou potřebu kontroly a strachu z její ztráty. Je třeba se setkat se silami, které se nehodlají vzdát kontroly. Projdeme-li touto zkouškou, pochopíme, že žádná vnější síla nás nemůže připravit o pravou ušlechtilost a v hloubce naší DNA se rozzáří chrabrost. Toto siddhi umí být skromné a vstřícné, ale při napadení silami strachu umí uštědřít nemilosrdnou ránu – je to energetické pole pravého rytířství. Dokáže se udatně bít za ochranu pravých ideálů, i život za ně položí a posléze vstupuje do legend a mýtů. Esenci chrabrosti lze nalézt v symbolickém skloněním se mužského principu před ženským. Tímto skloněním paradoxně získává mužský pól svoji sílu.
*Irvin D. Yalom: Existenciální psychoterapie
**Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)