Už asi dva týdny zkouším poskládat do smysluplných vět své dojmy a pocity z energií letošního ledna. Ten se mezitím rozhodl překulit se do února, ale to ničemu nevadí, protože únor zatím běží v podobném naladění. Tedy aspoň já ho tak vnímám. Kdybych měla vše shrnout do jediného slova, bylo by to slovo Hladivé.
Po třeskutých a velmi náročných energiích loňského roku, které nám dávaly prostor k vydechnutí vždy jenom na pár dní, teď konečně nastal klid. Ve vzduchu je volnost, plynutí, zpomalení. Ne že by se nic nedělo… ale děje se to na této umírněné nosné vlně. Jako by si celý svět, i pán času, chtěli trochu odpočinout a zalenošit. Nemůžu říct, že bych já teď měla čas a prostor k odpočinku a lenošení, pokračuje mi pracovně dost aktivní období… ale v hloubce mé energie odpočívají a všechna aktivita běží jenom na povrchu.
Můj, a zdaleka nejenom můj pocit je, že se v podivných dnech konce roku něco uzavřelo, zakončilo… a od ledna je něco úplně jinak. Nejsem schopná to pojmenovat, dát tomu bližší popis, je to zatím jemné jako pavučinka. Nese se to terapiemi, jiné jsou i meditace, které vedu, byť jejich slova a obrazy zůstávají podobné jako dříve. Trochu jinak promlouvá příroda, zpěvným hlasem mezi tichem. Jako by se celý svět zahalil do průsvitného pláště posvátnosti, která však není nadpozemská, je zcela obyčejná a přirozená, nečeká jásání a oslavy, stačí jí letmý usměv nesený vděčností.
Na semináři v minulém víkendu jsme se při vzájemném sdílení shodly na tom, že Zuzčina promluva v maringotce (odkaz tady), při které nešlo ani tak o jednotlivá zvířátka a o komunikaci s nimi, jako spíš o celkové poselství o síle a moudrosti přírody a o živosti našeho propojení s ní, má mnohem větší význam, než si v tuto chvíli můžeme myslet. Že se tím něco otevřelo a proměnilo v širším poli… a že to příroda ví.
Návazně na to mi přiletěla myšlenka, jak veliký význam má rozšíření Bioinformačních technologií, o kterých mluvili v září LIbuška s Petrem (odkaz tady)… tím, že se jimi začalo zabývat výrazně víc lidí než dříve, a další lidé se o nich dozvěděli a jejich vědomí se tomuto učení otevírá, výrazně narůstá síla těchto postupů – a především opakovaně vstupuje do kolektivního pole informace, že se lidé mohou naučit řídit své tělo směrem ke zdraví a harmonii. A přestože se ne všem zatím všechno podaří, je nasměrování na tuto cestu velmi důležité… A to, že si snad už půlka republiky prozpěvuje Kájovu píseň o světle v každé buňce, má podobnou míru důležitosti. A tohle všechno teď tak nenápadně klíčí, jako malá semínka zatím ukrytá v zemi a jen sem tam vykukující ven do světa. Třeba právě proto teď nastalo klidnější období, protože všechna zasetá semínka období klidu potřebují.
Asi v sobě mnozí tušíme, že tento klid je zatím jenom na povrchu a že je dočasný, neboť pod povrchem doutnají další velké změny… stejně jako o sobě nyní dávají vědět mnohé sopky, dlouhou dobu spící. Čas proměn ještě neskončil. Ale nad tím není třeba teď přemýšlet. Je nám dán čas k ponoření se do ticha, k odpočinku, k hýčkání sebe i svých vizí a snů.