Následující příběh by se pro někoho mohl zdát až zázračným… Když se na něj ale díváme optikou, že zázraky jsou ve skutečnosti nepoznané zákonitosti, spatříme naprosto logický průběh událostí, na kterém není zázračného vůbec nic. A to píšu s lehkým povzdechem, protože na mnoho věcí se jako na zázraky dívám. A žasnu nad nimi. Možná proto, že jsem jejich zákonitosti dosud nepoznala. A nebo proto, že jsem tak trochu snílek a pohádkář a idealisticky věřím v možnost nemožností.
Napsala mi asi před třemi týdny mail s prosbou o konzultaci maminka třináctiletého Honzíka. Už více než půl roku ho při jakékoliv zátěži hodně bolí kolena a kotníky. Maminka se domnívá, že jeho problémy souvisí s fotbalem, který až do léta aktivně hrál. Pak přišly tyto problémy a v září již do družstva nenastoupil. Zkusili ho nechat odpočinout,, ale nohy ho při pohybu bolí pořád. Zřejmě to souvisí s jeho strachem znovu do družstva nastoupit, s obavami, že není dost dobrý a dost silný. Rodiče Honzu k ničemu nenutí, nechali rozhodnutí, zda se tam chce vrátit, na něm a nabídli mu i jiné varianty (odchod do jiného oddílu, jiný sport). On však trvá na tom, že se chce vrátit k fotbalu. Žádný úraz v minulosti neměl, není to ani vyčerpáním organismu, půl roku již odpočívá a nechodí ani na procházky, protože ho hned začnou kolena a kotníky bolet.
Odpověděla jsem mamince, že je její diagnostika asi dost přesná. Potíže s klouby manifestují biologické konflikty tzv. sebedevalvace, ztráty sebehodnoty. Člověk si přijde v něčem slabý, nevyhovující, za něco se obviňuje, v něčem selhává atd. Germánská nová medicína není psychosomatika, tzn. příčinou není to, že má syn obecně problém se sebehodnotou, ale že na situace spojené s fotbalem reaguje organismus tímto programem. Jelikož s dětmi přímo nepracuji, doporučila jsem mamince, ať zkusí s Honzíkem promluvit, a formou, které bude rozumět, mu vysvětlí, co se v jeho organismu děje. Konfliktní prožitek ztráty sebehodnoty zřejmě prožívá vůči spoluhráčům i vůči trenérovi současně, protože reagují obě končetiny (podle pravidel laterality na jedné straně na vztahy v tzv. partnerské rovině, tedy s lidmi na stejné úrovni, na druhé straně v rovině předchůdce-následník, tedy někdo „nad“ nebo „pod“ ním).
Po dvou týdnech od naší mailové komunikace mi přišel další mail. Maminka si se synem promluvila, dala mu svůj úhel pohledu, nabídla varianty řešení a syn se rozhodl, že z tohoto fotbalového klubu odejde a že se vrátí do klubu, kde původně v dětství začínal, kde má kamarády a cítil se tam vždy dobře. Do stávajícího klubu, kde měl problémy, před třemi lety nastoupil kvůli vlastním ambicím být v lepší klubu a kvalitněji trénovat, bral to jako prestiž, rodiče ho k tomu nenutili, byla to jeho volba. Honzík se tedy vrátil do starého klubu a potíže okamžitě zmizely. Opravdu jako lusknutím prstů, ze dne na den. V klubu se cítí dobře a sám říká, že je to pro něho velká úleva. Cítí se tam přijímaný.
Potom se však stala nečekaná věc. Po týdnu od odeznění bolestí se Honzovi ve škole stal úraz. Jenom tak poskakoval o přestávce a naštípnul si kost na nártu. A maminka se mě ptá, jestli mě k tomu napadá nějaké vysvětlení, protože na náhody nevěří. GNM se sice na úrazy a ostatní mechanická poškození nevztahuje, ale domnívám se, že tu přesto vysvětlení přináší. V akutních fázích konfliktů tohoto typu totiž dochází k oslabování tkáně, a ta je pak samozřejmě náchylnější k poškození. Možná, že dokud Honzu kotníky a kolena bolely, podvědomě si hlídal své pohyby a trochu se šetřil. V tomto se ukazuje, že i bolest má svůj biologický smysl, neboť nutí člověka zůstat v klidu, než se konflikt vyřeší a tělo zahojí. Teď, když už ho nic nebolí, si mohl konečně volně poskočit a oslabená kost se nalomila. V jeho věku by se kosti měly časem přirozeně zpevnit.