Slýchám to ze všech stran: únava, vyčerpanost, ztráta životní energie, ospalost, vybité baterky. Slýchám to tak často, že se to stalo téměř samozřejmostí … takovou samozřejmostí, že mě ani nenapadlo napsat k tomu něco tady na blogu. Až pár slov a obrazů, které ke mně přiletěly před pár dny ráno po probuzení, mi toto téma trochu víc pootevřelo.
Myslím, že ta slova a obrazy přilétaly jako odezva na text, který mi přišel do mailu a který jsem jenom letmo prolétla očima večer předtím… byla to nabídka online programu zaměřeného právě na tato témata. Únava a možnosti jejího řešení. Strava, spánek, světlo, voda, pohyb, dýchání, doplňky stravy, emoce, tedy mnohé z toho, co hladinu naší životní energie ovlivňuje a na co bychom se v rámci řešení únavy a vyčerpání měli zaměřit.
Když jsem se ráno probouzela, proletěla mi hlavou jasně znějící věta: Je třeba zapnout nové zdroje energie. A když jsem o tom pak začala přemýšlet, přiletěl mi obraz, jako bychom v sobě měli několik lehce orezlých baterií, které se snažíme vyleštit a znovu je přimět k plnému výkonu. A ono se to nedaří. Také bývám někdy unavená a vím, že je pro mě spolehlivým dobíječem spánek. Pro někoho je to zase něco jiného… ale stejně je to dobití jenom dočasné. Znám lidi, kteří se systematicky věnují většině z výše uvedených „dobíječů“… a unaveni jsou stále.
A co s tím? … zkusila jsem poslat do éteru otázku. A v polospánku mi přicházely obrazy mitochondrií jako nádherných bytostí vystupujících z oceánů, které poslala Matka Země nám lidem na pomoc ve chvíli, kdy jsme se odpojili od nevyčerpatelného Zdroje. Přicházely obrazy unavených mozkových neuronů, které jsou vyčerpané tím, jak se snaží odstínit všechny umělé frekvence, kterým jsme vystaveni, abychom neztratili spojení s frekvencí své Duše. Přicházely obrazy hlubin našeho mozku, kde se nachází tajemná temná substance ukrývající v sobě mocný energetický zdroj. Přicházely obrazy, kterým jsem zatím neporozuměla a které se snad ujasní někdy časem.
Uvědomila jsem si potom, že se v nás, v samém středu hlavy, v místě, kam neproniká žádné světlo, skrývají mnohé odpovědi. Je odsud řízen i umělý program stárnutí organismu, tak proč by odtud nemohla být řízena i naše vitalita. Nechám to téma otevřené. Možná se na něj trochu víc podíváme na jarních meditačních seminářích, možná na letních pobytech, možná se k němu rozkryjí další zajímavé obrazy, možná se k němu vrátím tady na blogu, kdoví…
Ráda bych tu v této souvislosti připomněla jeden starší text, v němž jsem se věnovala právě Vitalitě… a který s únavou souvisí možná víc, než to na první pohled vypadá. Vychází z myšlenky Richarda Rudda, autora Genových klíčů, který v jednom svém textu napsal, že arénou současných přeměn se stane naše fyzické tělo a že fyzická vitalita bude stále silněji přímou projekcí jemných vnitřních sil, které formují naše myšlení a cítění. Vitalita je darem Genového klíče 58… a ten dává do souvislosti zablokování naší vitality a životní energie s něčím, s čím si to obvykle nespojujeme – s Nespokojeností. Podrobněji v článku O elixíru vitality (odkaz).