Dnes se objevila na internetu krátká zpráva o úmrtí posledního italského korunního prince. Zpráva, kterou bych přešla bez povšimnutí, kdybych nevěděla, že důsledkem činu, který tento muž spáchal, byl řetězec událostí, které vedly k převratným medicínským objevům.
Tím postřeleným mladým Němcem byl totiž Dirk Hamer, syn německého lékaře Ryke Geerd Hamera. Ten následkem prožitého traumatu, tedy úmrtí svého syna, onemocněl zhoubným nádorem varlete. Když si uvědomil souvislost tohoto prožitku a svého onemocnění, začal zkoumat, na základě jakých zákonitostí organismus na prožité konfliktní události reaguje. Postupně objevil systém Germánské nové medicíny, která v sobě nese potenciál proměny medicínského paradigmatu.
Jako by se tím celý příběh uzavřel. A říkám si, jako už tolikrát v životě, že v této realitě „dobro“ a „zlo“ mnohdy tančí společný tanec, že temná i světlá stránka jsou obě jenom součástí hry, kterou tu hrajeme… a že místo jednoznačným soudů můžeme jenom tiše říct: Co my jen víme.