Tři mladé ženy. Tři sdílení, která měla dokonce i stejnou formu, byly to zprávy ve WhatsAppu. Tři podobné prožitky. Znamení pro mě, že se pootevřelo téma, které si z nějakého důvodu říká o pozornost, že si hledá slova, kterými by tu mělo být vyjádřeno, přestože tentokrát bych ho raději uzavřela beze slov.
Všechny tři ženy znám už poměrně dlouho, všechny jsou krásné, chytré, schopné… a všem se tak trochu zauzlil život. Místo plynutí se začaly zamotávat do smyčky, která jako by je nechtěla pustit dál a držela je na místě, které je pro ně nekomfortní a možná až děsivé, protože je tam pohlcuje bažina beznaděje. Pro každou z nich je to něco jiného… pro první stagnující podnikání a s tím spojené existenční starosti, pro druhou a pro třetí zdravotní potíže a nemožnost navázat naplňující vztahy partnerské i přátelské.
Všechny tři jsou nastaveny na hledání řešení, všechny tři se mnou o tom opakovaně mluvily a společně jsme hledaly, ze které strany by se dala svazující smyčka uvolnit a rozvázat, ale nic zásadního se v jejich životech neměnilo. Ale všechny tři k tomu přidávaly slovo Zatím, protože uvnitř sebe tušily, že dříve či později přijde chvíle, kdy pomyslný gordický uzel rozetnou, že se cesta otevře. Neztrácely naději. A teď mi postupně všechny tři napsaly, že zcela vážně uvažují o tom, zda má pro ně život vůbec nějaký smysl a jestli by nebylo lepší tu nebýt.
Zkusila jsem se naladit na to, co je „za tím“, a hlavou mi proletěla vzpomínka na několik dalších rozhovorů z nedávné doby, v nichž zazněla slova o beznaději, o naštvanosti na život, o rezignaci. Připadá mi, jako by tu visel těžký tmavý mrak, který některým lidem zaclonil světlo. A mám pocit, jako by se tu tento mrak rozprostřel po prosincovém slunovratu, resp. v souvislosti s činem, se kterým už bude tento den spojen trvale. Nemyslím si, že je náhoda, že si někdo pro takový čin vybere jeden z nejsilnějších okamžiků roku, čas, kdy na energetické úrovni světlo začíná porážet temnotu, a že je náhoda, že mnohá čísla s tímto činem spojená mají ve svém součtu číslici šest.
Možná nám tu síly temnoty chtěly ukázat, že svoji moc zatím neztratily, možná se začalo ukazovat víc světla a chtěly ho přitemnit, možná je to jeden z kopanců pomyslné umírající kobyly, kdoví… Energetická stopa toho dne tu zůstává. Pokud budete mít někdy chvíle, kdy se začne „přitemňovat“ i vám, pokud na vás začnou padat chmury, začne se ztrácet smysl a objeví se stavy bezvýchodnosti, zkuste si uvědomit, že to nemusí být vaše osobní pocity, že jste možná jenom ovlivněni zvnějšku. S někým si o tom popovídejte, udělejte si něco třeba zcela obyčejného pro radost, běžte se projít do přírody nebo upečte voňavý koláč… a neodevzdávejte svoji energii silám, které živit nechceme.