Na přelomu každého roku k sobě nechávám přijít slovo, které předznamená rok příští. Neberu to jako vážně míněné proroctví, spíš jako takovou hru se svým podvědomím. Ale když jsem se teď podívala na slova předznamenávající předchozí roky a na volné asociace s nimi spojené, tak to vlastně vychází dost přesně… především jako poselství pro mě, ale v mnohém i tak celkově, pro všechny. Tak jsem byla zvědavá, které slovo ke mně zavítá nyní…
Slovo, které mi proplulo myslí, bylo ZŘENÍ. Zřít znamená víc než jenom vidět, víc než lze vnímat prostřednictvím zraku. Zřít znamená vidět pod povrch, vidět do všech rozměrů, vnímat i to, co je očím neviditelné. Když pohlédneme do očí člověka, můžeme v něm uzřít světlo jeho duše, můžeme zachytit jeho podstatu, spatřit zářící diamant skrytý v jeho nitru. Můžeme tam uzřít i to, co tento diamant zakaluje, můžeme tam uzřít pravé úmysly a motivace, vzorce formující jeho identitu, příběh jeho příchodu na Zemi, jeho zranění, jeho strachy, jeho úspěchy, jeho sílu. Když zříme do očí druhého člověka, jako bychom skrze ně nechali zářit světlo svého vědomí a to se spojovalo s jeho světlem.
Zřít znamená vidět pravdu, která je před námi skrývána za falešné obrazy reality. Zřít znamená vidět pravou skutečnost takovou, jaká je. Je to jako zapnout zářící reflektor, před jehož světlem není možné cokoliv schovat pod závoj tajemství. Pod září tohoto světla se rozpadají masky, boří se po staletí budované struktury ovládání a moci, rozpadají se hierarchické pyramidy… a zůstává jenom to, co je pravdivé. To přetrvá…
Zřít znamená spatřit krásu tam, kde ostatní vidí ošklivost, spatřit zázraky tam, kde ostatní vnímají nudu a šeď. Zřít znamená dívat se očima malého dítěte a žasnout. Zřít znamená vidět malou částečku Boha v každém kamínku, v každé květině, v třpytivém odlesku na vodní hladině nebo v pírku snášejícím se k zemi v podvečerním vánku. Zřít znamená vnímat dokonalý kosmický řád, který spojuje vše, který spojuje minulost, přítomnost i budoucnost ve věčnosti.
Zřít znamená i hluboký odhalující pohled do sebe, do svého nitra, který nás zavede do světa stínů, do míst, která nechceme ukazovat světu a ani sobě samým. Je to pohled nesoucí světlo čistého soucitu, které tyto prostory prozáří a naplní silou milosrdenství, která v ozvěně přináší tichounké zašeptání zdrobněliny našeho jména, přináší něhu, péči a laskavost. Je to pohled, který dokáže natrvalo proměnit obraz, který jsme si sami o sobě vytvořili. Je to pohled, kterým se dívá Láska.
Nepokládám si v tuto chvíli otázky, co tento rok přinese, jaký bude. Je tu jenom jedno vzácné trvalé Teď, jeden věčný přítomný okamžik, ke kterému nemůže být nic přidáno a ani se z něho nemůže nic ztratit, je takový, jaký je. Okamžik čistého ZŘENÍ.