Odmalička mě udivovalo, jaká kouzla nám na jaře ukazují stromy. Jak se z tmavé suché větvičky, o které se na první pohled ani nedá jednoznačně říct, zda je vůbec živá, najednou vychlípne malý kopeček, otevře se a je z něho list. Jak se podobným procesem objeví pupen, a ten jednoho dne rozkvete. Říkala jsem si tenkrát, jak to ten strom asi ví… Chodila jsem dnes po zahradě a hladila větvičky rozkvétajících jabloní. A potom jsem stála dole u brány, kam jsme si minulý měsíc zasadili „zbrusu nový“ strom, neobvyklý a zvláštní, který s nasazováním listů nespěchá. Pokaždé, když kolem něj procházím, hledím do jeho koruny a hypnotizuji pupeny, jestli už přece jen není čas, aby svoji krásu ukázal.
Nakoukla jsem do Genových klíčů a našla jsem jeden, který o rozkvětu a o tom, co je s ním spojené, krásně vypráví. Jeho text mi připadá pro toto období hodně aktuální. Podělím se o něj stručnou formou, podrobný text najdete v knížce.*
Je to Genový klíč 15 – je jedním z těch, které iniciují naši evoluční cestu k probuzení. Tento klíč nás dělá lidmi, a být člověkem znamená být bojištěm protichůdných sil, z nichž některé nás táhnou k nebi a jiné stahují do pekla. Lidstvo je mostem ke zpracování těchto soupeřících proudů.
Stín GK 15 se nazývá Jednotvárnost. Popisuje strach z obyčejného života. Strach, že jsme polapeni v opakujícím rytmu, který se nikdy nezmění. I zvířata žijí v podstatě jednotvárný život, pes proleží měsíce a roky na zápraží… paradoxně zvířatům často závidíme jednoduchost jejich života. My lidé ovšem díky neokortexu zaujmeme postoj. Díky němu dva lidé, žijící v podstatě velice podobný život, ho žijí jeden v nebi a druhý v pekle. Jednotvárnost je stav bez polarity… a kde není polarita, může být nuda. Takže se snažíme dostat k polaritě, buď k násilí, vzteku a frustraci, nebo k něčemu nabíjejícímu. Stín jednotvárnost se v nás vynořuje jen natolik, nakolik na tuto jednotvárnost reagujeme a nakolik jí dovolíme, aby se v nás zahnízdila. Na úrovni mysli nedokážeme přijmout prázdnotu a neustále hledáme něco, čím se rozptýlit. Na úrovni emocí se propadneme do depresivního stavu, bez fyzické energie. Pouze pokud dovolíme jednotvárnosti proniknout naší bytostí bez reakce, přestane být nudnou a budeme ji zažívat jako růst. Jako u všech GK – přejít ze stínu do daru či siddhi není náročný proces, stačí přijetí. Všechny úrovně jsou ve skutečnosti jedinou… ze stínu ale nevidíme dar či siddhi, z daru vidíme jen stín, nikoliv siddhi, ze siddhi vidíme vše. Odtud vidíme, že jediným rozdílem mezi stavy je neodporování a přijetí. Jednotvárnost je prostě jednotvárnost. Život je takto obyčejný, a přes tuto obyčejnost vede cesta do ráje. V lidské povaze se tento stín projevuje buď jako Prázdnota, kdy člověk rezignuje a upadne do deprese, nebo jako Extremismus, kdy člověk tento stín popírá a utíká od něho k bezpočtu zážitků.
Darem GK 15 je Magnetismus. Je mocnou branou k tajemství života a spojuje nás s živoucím duchem přírody, s Gaiou. V roce 1952 Otto Schumann určil přesnou frekvenci tlukotu srdce Země, je to kmitání elektromagnetického pole nad zemským povrchem. 7,83 Hz je vibračním pulzem srdce všech živých organismů – tento pulz nás všechny propojuje do celku. Dar 15 představuje barometr této frekvence uvnitř naší DNA. Všechny nemoci vznikají, když naše frekvence přestává odpovídat Schumannově kvůli rušivým vlivům. Chemie našeho těla je pak pod tlakem a ve stresu, je způsobena nerovnováha. Náš svět pořád zrychluje proti frekvenci Gaiy, musíme se naučit zpomalovat. Gaia nikam nespěchá, její silou je síla zeleně. Kdybychom nyní planetu zanechali bez zásahů, za tisíc let by se opět vše proměnilo v lesy. To je rychlost síly Gaiy. Čím víc se noříme do Schumannovy frekvence, čím víc věříme přirozeným rytmům, tím se stáváme magnetičtějšími. Když se frekvence naší DNA dostane pod hodnotu Schumannovy rezonance, přestane pro nás čas existovat. Na úrovni daru jednotvárnost není jednotvárná, je plná potenciálu a magnetické energie. Odemknutí této energie nám umožňuje pouze jednoduchý posun v našem Postoji. Tato magnetická energie k nám pak přitahuje vše, co potřebujeme ke svému vyššímu poslání – lidi, peníze, příležitosti atd. Lidé s tímto darem vyzařují hmatatelnou přítomnost, doslova planou životní energií, jsou otevření, plni nadšení a lásky. Mají velmi silný vztah k přírodě a všem jejím říším, ovládají energii přírody s respektem ke všemu živému. Cítí hlubokou spřízněnost s lidstvem, milují jeho různorodost a nikoho nezavrhují. Naprosto přijímají obyčejnost, tzv. vidí nebe v luční květině. Neoddělují všední a mystické… vše je pro ně mystickým. I velké duchovní zkoušky podstupují v nejběžnějších situacích. Abychom našli nebe, nemusíme vyjít ze dveří.
Siddhi GK 15 je Rozkvět. Rozkvět je proces rozvinutí poupěte v květ. Proces rozkvětu představuje každé siddhi. Nedá se vynutit či naplánovat, ani předpovědět. Ihned ovšem poznáme, pokud se přihodí někomu jinému. Osobu, ve které spontánně rozkvetlo vědomí, obklopuje jakési kouzlo a světlo a stává se magnetem pro další, kteří touží po vyšších stavech. Existují jisté známky, které se objeví předtím, než nastane rozkvět. Takový člověk je v souladu s přírodou, je naprosto smířen s tím, kdo je, přijímá život svůj i ostatních. Rozkvět může nastat, když dojdeme ke skutečně hlubokému klidu a utiší se mysl. Ne tak, že odstraníme myšlenky, ale přestaneme se s nimi identifikovat. Neexistuje žádná technika či systém, který zajistí osvícení. Lidské vědomí prostě musí dojít klidu samo od sebe. Skutečnost, že neexistuje nic, co by tento proces urychlilo, je prokletím i požehnáním. Mysli se to jeví jako prokletí, protože ráda něco dělá. Pro vnitřní bytost je to požehnání, protože postupným uskutečňováním tohoto stavu dosahujeme větší a větší uvolněnosti. Rozkvět nezávisí na ničem. Nelze jej vytvořit meditací, ani úsilím, dokonce ani neusilováním. Je to dar Milosti a nastane, až se mu zlíbí nastat. Siddhi 15 v sobě skrývá tajemství, které veškerý tlak k hledání rozkvětu ukončuje. Slovo rozkvět souvisí s přírodou – tam vidíme na rostlinách tisíce poupat, ale každé rozkvete ve svou jedinečnou dobu. Navíc na každé rostlině vykvetou poupata kolektivně, ve velkém vzedmutí dynamické energie. Obdobně funguje i lidské osvícení. Lidé, které potká milost rozkvětu, rozkvetou najednou v mnoha směrech, jako poupata na jednom keři. Jejich potenciál a různorodost zájmů se zdá nekonečná, oni objevují, zkouší, zkoumají a radují se. Myslí se tento proces nedá pojmout, natož uřídit. Jakoby psal spisovatel najednou stovky knih a ještě se zabýval množstvím jiných činností. Jakoby se projevily divoké rytmy přírody, ke kterým je potřeba přistupovat s důvěrou a dětskou radostí. Ve chvíli dokonalého souladu se Schumannovou frekvencí planety Země se v nás zastaví čas. Země přechovává říše jemnohmotných frekvencí daleko vyšších, než jsou frekvence lidstva. Největší rozkvět nastane, až tyto frekvence vědomí vystoupí na povrch planety a spojí se s vědomím lidským.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)