Tak ještě jednou, podobně jako minulý týden… Vyšlu „do éteru“ téma a obratem mi přiletí zpátky. Když jsem tu včera psala pár slov o kráse a zmínila, že je to pro mě „kotva na Zemi“, asi to prosvišťělo kamsi vzhůru, až do nebeských sfér. A přišla blesková odpověď. Chceš krásu? Tak tady ji máš…
Mám ráda Řecko, se vším, co k němu patří. Kolébavou hudbu, vůni oliv, rozmarýnu, tymiánu a levandule, silnou řeckou kávu napěněnou v džezvě, oslnivou kombinaci modré a bílé, lenivě plynoucí čas. A moře, samozřejmě. Zrovna jsem před pár dny přemítala, jak ráda bych se tam zase po letech podívala, půjde-li to volně… To jsem netušila, že potkám Řecko v Brně, dokonce jenom pár minut od mé kanceláře, ve skryté uličce, kudy obvykle nechodím. A dnes jsem šla. Náhodou. Náhodou? A měla jsem volnou třičtvrtěhodinku. Náhodou. Náhodou? Bylo tu všechno. Jenom to moře chybělo, samozřejmě…
(Řecká pekárna s kavárnou, Mama Stella, Kopečná 382/50, Brno)