Polibek Chirona

Už pár let kolem mě obchází téma návratu Chirona… a popravdě řečeno mě čímsi velmi fascinuje. Chiron je archetypem zraněného léčitele… podle mytologie to byl jeden z kentaurů, což jsou bytosti, jejichž tělo je z části tělem koně a z části tělem člověka, spojuje v sobě přírodní a duchovní složku člověka. Chiron byl zraněný otráveným šípem a jeho zranění se dlouho nehojilo, trpěl velikými bolestmi. Navíc byl nesmrtelný, tudíž se i jeho bolest zdála bez konce. Ke zhojení došlo, teprve když se vzdal své nesmrtelnosti, když obětoval svůj život za život Prométheúv… ten byl, jak známo, potrestán za to, že ukradl oheň bohům a daroval jej lidem.

Chiron je současně i planetka, která byla objevena v roce 1977. A vzhledem k tomu, že každý významnější astronomický objev na nějaké úrovni ovlivní i lidské vědomí, individuální i kolektivní, vnesl sem také objev Chirona hodně zajímavá témata.

Až budete mít někdy rozjímavou chvilku, podívejte se na tyto dva nádherné texty od Richarda Rudda o Chironovi a o návratu kentaurů, v českém překladu (část 1. TADY a část 2. TADY). Dočtete se v nich o kentaurech, o Chironovi a o souvisejících tématech spoustu hlubokých vhledů, především s pohledem na to , co přínášejí do kolektivní vrstvy lidského vědomí. Opravdu je velmi doporučuji.  A zkuste tyto texty vnímat nejenom myslí, ale celou bytostí.

Kromě toho, že svým vstupem Chiron značně zčeřil vody kolektivního vědomí, ovlivňuje také jednotlivce. Do života vstoupí v padesátém roce života, tedy nějaký čas po devětačtyřicátých narozeninách. Jeho vliv však nastupuje přibližně o dva a půl roku dříve a dalšího dva a půl roku doznívá. A pěkně nám do života hodí téma našeho největšího zranění, téma, které mnohdy nasedne na naše dávnější zranění, téma, kterému se možná snažíme vyhnout a raději ho nevidíme. Náhle už se ignorovat nedá, protože je tu s námi, naplno.

Víceméně náhodou jsem se před pár dny dozvěděla své chironské téma. A v tu chvilku přišlo obrovitánské  Aha. Ne takové to Aha, kdy člověk pochopí svou myslí, ale Aha celou bytostí. Když jsem si přečetla, o čem toto téma je, jakým stínem prochází a k jakému daru vede, pochopila jsem celé tohle období svého života. Proč jsem se cítila tak, jak jsem se cítíla, proč se mi neustále chtělo plakat, jaké vlny jely uvnitř a na jaké vnější spouštěče, aniž by se však navenek manifestovaly. A jak to úderem dvaapadesátého roku všechno utichlo… A co z toho ve mně zůstalo. Celé tělo během pár minut prožilo znovu esenci těchto let… a pak se v něm rozhostil mír. Jako by jedna z vrstev života byla doléčena.

Je to až neuvěřitelné, jakou kosmickou hru tu s námi lidmi planety hrají. A jak se tato hra odrazila už v dávných mýtech dřívějších lidských civilizací. Nejsem znalcem astrologie, přitáhly si mě mnohem víc „I tingové“ směry, tedy Human design a Genové klíče… ale ono je to vlastně jedno, kudy si člověk toto spojení s bytostmi planet zvědomí. A jsem hodně zvědavá, co na planetu Zemi Chiron přinese v roce 2027, kdy dokončí svůj první, padesátiletý oběh od svého objevení.

A trochu mimo téma Chirona – jiný dávný mýtus, o Orfeovi, dává do souvislosti s květnovým postavením planet Tatjana Micic:

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *