Čas od času nás život pořádně píchne – a trefí se do našeho nejcitlivějšího místa. Každý z nás takové má. Přemítala jsem si o tom před pár dny, kdy mě takové „setkání s vosou“ vtáhlo do jednoho z mála mých splínových témat. Vlastně je to až fascinující – můžeme mít v sobě nekonečné kontinenty pevné země a jen jednu malinkou nenápadnou bažinu… a právě do ní v tu chvíli šlápneme a ona nás začne do sebe vtahovat. Nikdo zvenku nechápe, proč neuděláme krůček a nevrátíme se na pevnou plochu, proč se noříme hlouběji a hlouběji do bahna beznaděje. Jako Átrejův Artax v Nekonečném příběhu.
Najednou se dostane plně ke slovu naše vnitřní děťátko se všemi pocity nepochopení, lítosti, osamělosti, odmítnutí… a dospělý a zdánlivě zcela vyrovnaný jedinec se v tom začne rochnit. Výstižné slovo pro masochistické požitkářství.
Tyhle skryté bažiny jsou bydlištěm pro naše nejtemnější stíny. Pro naše části, které se nám ještě nepodařilo dostat ke světlu. Paradoxně právě odtud z nás proudí jasné světlo směrem k druhým. Světlo, které vyzařuje zraněné lidství, nás spojuje s druhými lidmi, podobně vnitřně zraněnými. Přestože bolí, učí nás jít dál a hledat naději… a dostává nás k naší pravé Síle.
Jak jsem si tu tak seděla a rochnila se, napadlo mě vytáhnout si kartičku. Vsuvka – jak vědí ti, co mě znají, důsledně se vymezuji proti věštbám z karet (viz tento text) – a vyhýbám se kartám, které v sobě mají zakódované „nehodné“ symboly (a je takových, hlavně v tarotu, poměrně dost). Spíše pro radost a pro občasnou odpověď mám po ruce nádherně ilustrované Karty kouzelné mapy a Karty skryté moudrosti… a nově od téže autorky Orákulum Duše zvířat. A právě do něj jsem sáhla… a vytáhla si Ducha vosy. Pár slov z jejího poselství:
Když někdy život píchá, existuje smysl pro bolest stejně, jako je v přírodě důvod pro existenci vos. Žihadlo může ublížit a cítíme se po něm ublížení nebo rozzlobení. Brzy ale zjistíme něco úžasného. Uvědomíme si, že žihadlo vedlo k něčemu mnohem lepšímu, než jsme si pro sebe dokázali představit. Duch vosy nám připomíná, abychom se ohlédli a vzpomněli si na to, že jsme už několikrát byli rádi za to, že naše modlitby nebyly vyslyšeny a naše přání nebyla splněna. Dnešní bodnutí může bolet, ale za rohem čeká něco lepšího. Pusťte a uvolněte všechny pocity, které způsobují, že bodnutí bolí ještě dlouho poté, co jste žihadlo vytáhli. Zklamání vás může vést k jiné a mnohem lepší cestě. Věřte, že toto jednou přejde, a vlastně se to už pomalu děje. BOLEST USTOUPÍ, KDYŽ PŘESTANETE VYPRÁVĚT PŘÍBĚH O TOM, JAK MOC TO BOLÍ. *
(*Colette Baron-Reid: Orákulum Duše zvířat)