Mám pocit, jako by letos zima ani nebyla, tak rychle utekla a přehoupla se do jara. Březen, prý za kamna vlezem… Tak to ani náhodou, ušklíbl se březen poněkud rebelsky. S lehkou nostalgií se ve vzpomínkách vracím k poklidným energiím ledna a února. Možná si v tom období vesmír řekl, že nám dopřeje čas k oddechu a volnému plynutí zimními dny. Nastupující březen sem však vpadl se zcela jinými energiemi, jako by nám tím chtěl naznačit, že klidu a odpočinku už bylo dost a nastává čas pohnout se zase dopředu.
Přinesl nám, kromě jiného, období, kdy krátce po sobě proběhnout dvě zatmění, 14. a 29. března. Více o nich promlouvá paní Tatjana, jejíž aktuální video najdete dole pod textem. Je to vlastně dobrý paradox. V čase jarní rovnodennosti, kdy sluníčko láká ven a příroda se probouzí, se prostor našeho vnitřního světa zatemňuje.
Mezi zatměními probíhají věci skryté, nevědomé, k nimž naše mysl nemá přístup, a tudíž vůbec nechápe, co se to s námi děje. Nechápe výkyvy životní energie, které máme některé dny na rozdávání, a v jiné dny nám zoufale chybí. Nechápe naše sny, barevnější a intenzivnější, než jsme zvyklí. Nerozumí tomu, co se v nás „vaří pod pokličkou“.
A co že se to pod pokličkou vaří? Témata, která jsme sem ukryli sami před sebou, na která se nechceme dívat a už vůbec si je nechceme připustit do prožívání. A ta tu teď bublají a čas od času pošlou „z pod pokličky“ směrem k nám nějakou nepříjemnou otázku. Třeba tu o smyslu našeho konání i bytí. To je oblíbené téma mezi zatměními. Možná dokonce nejoblíbenější. A hned po něm téma budoucnosti a nejistot, které jsou s ní spojeny. A otázka, co je a co není marnost. Další otázky si jistě doplníte sami.
Ve zmíněném videu se mi nesmírně zalíbil slovní obrat „rituální nečinnost“. Nenašla bych lepší pojmenování pro stav, ke kterému nás tento čas vede a po kterém naše nitro tolik touží. Stáhnout se alespoň částečně do samoty, dělat jenom to nejnutnější, odevzdávat se vyšším úrovním a nechat své nevědomí, aby promlouvalo. Dovolit, aby odcházelo staré a nepotřebné a přicházelo nové. Zkoumat poselství svých snů, všímat si nejrůznějších náhod a synchronicit. Nechat rodit nové myšlenky, byť jsou třeba jenom prchavé a naší mysli utečou dřív, než je stihne prozkoumat. A s mírnou zvědavostí očekávat, co přijde… potom.