Spatřila jsem, jak kráčí ruku v ruce síla s křehkostí… v duši mladého muže, který po delší a velmi vážné nemoci opustil hmotný svět. Některé lidské bytosti v sobě tuto vzácnou kombinaci zdánlivě protichůdných kvalit nesou. Není náhoda, že v sobě sílu a křehkost obsahuje i materiál, ze kterého tu tvořil svá umělecká díla. Sklo. Průzračné, čisté, pravdivé… stejně jako on.
Bylo mi ctí ho poznat, vidět, jak dospívá a zraje, čas od času pobýt v jeho přítomnosti a zakusit jeho laskavost… a nechat si od něj uvařit výbornou kávu. Těm, kdo se mnou jezdívají na letní pobyty, na něj zůstane podobná vzpomínka. Před týdnem jsem se s ním byla rozloučit, vyprovodit ho na další cestu, na kterou se vydal ve své síle i křehkosti, za zvuků varhan, které hrály pouze pro něj… Tome, nezapomenu.