Alejandro Jodorowsky. Člověk, jehož duchovní a terapeutická cesta mě už řadu let inspiruje. Věnovala jsem mu na blogu jedno knižní okénko (tady) a citovala jsem jeden jeho hluboký text (tady). Vloni v létě jsem se začetla do knížky, ve které ukazuje, jak lze v terapiích využít moudrost starých příběhů. A příběhy, ty já mám ráda… A tak si říkám, že sem občas nechám některé z nich vstoupit. Dnes další z nich.
V knize „Odpovědí je otázka“ si Alejandro Jodorowsky vybral moudré příběhy z kultur celého světa a jejich čtením a vlastní interpretací vyzdvihl jejich mystické i každodenní aspekty. Protože i dospělí někdy potřebují pohádky. „Každý z příběhů, o nichž píši v této knize, mi pomohl utišit hlad a žízeň. Jsou to všechno poloviny, které nám nabízejí ústní tradice. Druhé poloviny již přebývají v naši duši. Spojením každého příběhu s jeho interpretací trochu ukojíme svůj hlad. Tak jako ve chvíli, když se náš život spojí s naší smrtí, zažijeme šťastnou úplnost.“
Portrét bojového kohouta
Čínský císař miluje svého bojového kohouta víc než cokoli jiného a rozhodne se ho nechat zvěčnit. Zavolá nejlepšího malíře v říši. Malíř zvíře několik hodin pozoruje a pak řekne: „Vaše Veličenstvo, portrét bude hotový za šest měsíců“. Po uplynutí šesti měsíců pošle panovník ministra, aby obraz vyzvedl. Malíř mu řekne: „Ještě není hotový. Vraťte se za osm měsíců“. Potřebná doba uplyne a císař, který chce portrét vidět, vyšle delegaci svých nejdůležitějších radních. Malíř je přijme se slovy: „Ještě není hotový. Přijďte za deset měsíců“. Císař se rozzuří. „Počkám,“ říká, „ale jestli ani tentokrát nebude termín dodržen, nechám malířovi useknout hlavu!“ Uplyne deset měsíců a do malířova ateliéru se vydá sám císař s impozantní družinou a katem. Malíř ho přijme se všemi projevy úcty, které předepisuje tradice. Podrážděný panovník ho přeruší: „Chci okamžitě vidět svého kohouta! Jestli jsi ho nedokončil, půjde ti o život!“ Malíř klidně položí na stojan prázdné plátno. Připraví si štětce a barvy a k úžasu všech během několika okamžiků namaluje kohoutův portrét. Zpracování a podoba jsou dokonalé. Pták jako by dýchal. Dravost, elegance a inteligence z něj dělají výjimečného kohouta. Císař před hotovým dílem dojatě pláče. Pak se rozzuří. „Jsi jistě nejneobyčejnější z malířů. Portrét je dokonalý. Ale stejně ti nechám useknout hlavu! Mohl jsi ho namalovat za pár minut a nechal jsi mě čekat dva roky! Jsi drzý chvastoun!“ „Moment, Vaše Milosti,“ odpoví malíř. „Než vydáte rozkazy, dovolte mi, abych vám něco ukázal.“ A potom otevře dveře do své zahrady a císař spatří obrovskou klec plnou živých kohoutů, obklopenou stovkami vycpaných kohoutů a hromadami kohoutích koster.
Tento příběh mě naučil, že aby člověk odvedl poctivou, ne-li dokonalou práci, tedy tu nejlepší, které je schopen, musí se jí věnovat s trpělivostí a vytrvalostí. Mýtická Pravda je pouze souhrnem činů, které k jejímu dosažení podnikneme. Zdánlivé tvůrčí lehkosti lze dosáhnout pouze studiem, čtením, modlitbou, meditací a opětovným čtením, dokud to, co hledáme, nesplyne s námi, kteří to hledáme. Teprve pak můžeme začít tvořit bez duševního úsilí.