Alejandro Jodorowsky. Člověk, jehož duchovní a terapeutická cesta mě už řadu let inspiruje. Věnovala jsem mu na blogu jedno knižní okénko (tady) a citovala jsem jeden jeho hluboký text (tady). Letos v létě jsem se začetla do knížky, ve které ukazuje, jak lze v terapiích využít moudrost starých příběhů. A příběhy, ty já mám ráda… A tak si říkám, že sem občas nechám některé z nich vstoupit. Dnes další z nich.
V knize „Odpovědí je otázka“ si Alejandro Jodorowsky vybral moudré příběhy z kultur celého světa a jejich čtením a vlastní interpretací vyzdvihl jejich mystické i každodenní aspekty. Protože i dospělí někdy potřebují pohádky. „Každý z příběhů, o nichž píši v této knize, mi pomohl utišit hlad a žízeň. Jsou to všechno poloviny, které nám nabízejí ústní tradice. Druhé poloviny již přebývají v naši duši. Spojením každého příběhu s jeho interpretací trochu ukojíme svůj hlad. Tak jako ve chvíli, když se náš život spojí s naší smrtí, zažijeme šťastnou úplnost.“
Dnes, na Zlatou neděli, přidávám dva krátké příběhy – o Zlatém prstenu a o Zlaté amfoře.
ZLATÝ PRSTEN
Kdysi dávno si jeden muž objednal u zlatníka krásný zlatý prsten, který měl odkázat nejlepšímu ze svých synů bez ohledu na jejich věk, aby se po něm stal hlavou rodiny. A toto předávání prstenu z otce na syna pokračovalo z generace na generaci. Stalo se, že se jeden otec chtěl vzepřít tradici. Měl tři syny a všechny miloval stejně. Nemohl si mezi nimi vybrat, a tak nevěděl, co s prstenem udělat. Každému z těch tří tajně řekl, že mu ho dá. Když stařec vycítil, že se blíží konec, zhotovil odlitek prstenu a rozmnožil originál na další dvě kopie. A tak na smrtelné posteli daroval každému synovi prsten, aby si všichni tři mohli nárokovat právo stát se hlavou rodiny. Po pohřbu se tři bratři vydali k soudu, aby našli řešení, a soudce jim řekl: „Nebuďte sobci! Přestaňte se hádat! Každý z vás se domnívá, že má právo převzít otěže rodiny na úkor ostatních. Nebyl to snad váš otec, koho tento zvyk unavoval? Nechtěl snad, abyste se naučili dělit, místo abyste říkali: Jsem to já a jenom já, kdo vlastní pravdu?“
Bůh možná miluje muslimy stejně jako židy a křesťany, a proto dal každému z nich prsten. Proč by se tato tři náboženství nemohla naučit žít společně? Všechna tři jsou pravdivá. Všechna tři jsou pravda. A všechna tři jsou tradicí! V den, kdy se naučí žít společně, budou židé, křesťané a muslimové postupovat vpřed společně v úžasném porozumění.
ZLATÁ AMFORA
Mistr bydlel nedaleko trhu. Vlastnil zlatou amforu a všichni v okolí o ní věděli. Jednoho dne ho navštívil zloděj, který se vydával za jeho žáka. V tu chvíli všichni přítomní mniši meditovali a zloděj se k nim přidal. Krátce nato mistr spatřil jeho chtivé oči upřené na amforu. „Aha, tak to tě sem přivedlo!“, řekl a vzal do rukou zlatou amforu. Pak přistoupil k oknu a hodil ji mezi lidi, kteří se tísnili na trhu. „A teď, co ještě chceš?“, zeptal se mudrc.
Když vám bude odňat předmět vaší touhy, když už nebude existovat zlatá nádoba, po které toužíte, když nebudete mít co ukrást, co dobýt, když vám bude všechno dáno, co se stane? Co budete dělat se svým životem? V tu chvíli vám nezbude nic jiného než duchovní práce. Buddha, Kristus a další velcí mistři nemají žádné vědění, které by museli bránit, žádnou zlatou amforu, kterou by museli chránit. Poznání je božské. Nikdo ho nemůže ukrást. Není nutné chránit myšlenky. Můžete napodobit „dar“ někoho jiného, ale nemůžete ho ukrást. Jabloň dává jablka, růžová zahrada dává růže.