Už delší dobu mi v hlavě občas zacinkala myšlenka na seminář, jehož hlavní náplní by bylo… Ticho. Stále silněji totiž cítím, že Ticho k nám mnohdy promlouvá víc než slova. Možná si to neuvědomujeme, ale skrze Ticho se může lidské vědomí dotknout čistého Božství, tedy „světa bez forem“, neboť ani v Tichu žádné formy neexistují. Ticho jenom Je. Však se i říká, že Ticho je čistým hlasem Boha a vše ostatní je jenom špatný překlad.
Jenom v Tichu je možná potkat se s vnitřní pravdou. Jenom tady zaslechneme promluvu své Duše a nejsilněji pocítíme Boží vedení. Z Ticha proudí nejmocnější léčivé síly a přicházejí tudy zázraky. I všechny nové začátky se probouzejí z Ticha, stejně jako vize a sny, které by na úrovni vědomé mysli zůstaly nepovšimnuté, za zavřenými dveřmi našich obvyklých myšlenkových schémat. Ticho k těmto dveřím nosí na krku klíček. Ticho nás všechny spojuje… Je to jemné předivo za skutečností, je to místo, odkud se rodí každý náš nádech, odkud zní jemnými tóny posvátná hudba stvoření.
Mnozí lidé se Ticha bojí. Děsí je představa, že když se ztiší, otevře se zvláštní prostor, kde potkají sami sebe, kde nahlédnout do nitra své bytosti a dopředu vůbec netuší, co tam naleznou. Pro mě je Ticho přirozeností a bytostnou potřebou. Jsem moc ráda, že to jedna z mých meditačních skupinek cítí podobně jako já
Nakonec byl čas čistého Ticha v meditacích o něco kratší, než jsem měla v plánu, přesto bylo Ticho neustále přítomno. Vnímali jsme ho mezi dechem, mezi slovy, mezi myšlenkami. Jako by dodávalo všemu trochu jiný význam, jako by dokreslovalo vyřčená slova, jako by vše oživovalo. Ticho přineslo až hmatatelný pocit, že se vytrácejí rozdíly mezi realitou a představami, že se díváme na svět očima čistého vědomí, které vidí podstatu a dohlédne až do nekonečnosti. Vlastně se Nic zvláštního a neobvyklého nedělo… a z tohoto Nic zůstala hřejivá vzpomínka. Tichá vzpomínka. Děkuji všem, kteří tam byli…
Brzy začnou prázdniny a dovolené… možná bychom do těchto dní mohli zařadit pár tichých chvil, jako nevšední dar pro naši mysl, naše tělo i naši Duši. Vnímat tichý třpyt ranní rosy, tichou podvečerní hladinu jezera a tichý prostor mezi hvězdami. A slyšet čistý hlas, ne špatný překlad.