Každá buňka v těle tvém…

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, říká se. Jazyková vsuvka – slovo „nevyzpytatelný“ souvisí se staročeským „ptáti se“, a to vychází z praslovanštiny a od ní se dostaneme až k řeckému „peuthomai, pynthanomai“, což znamená tážu se. Můžeme si pod tímto slovem představit něco nepředvídatelného, tajemného, nevypočitatelného, tedy něco, co se nedá dopředu naplánovat… a co nám může vnést do života mnohem zajímavější věci, než jsou ty, co si pečlivě plánujeme.

Jdu životem „nevyzpytatelnou“ cestou, bez přání, cílů, záměrů, volně a svobodně. A nechávám se překvapit. Asi před měsícem mi život jedno hezké překvapení připravil. Bylo to setkání s panem Karlem Svobodou, což je člověk širokého spektra zájmů, vydavatel mnoha zajímavých knih, vizionář, bytost s otevřenou myslí i srdcem. A od prvního pohledu z očí do očí bytost známá, odkudsi z vesmírných dálek…

Možná jste už někde zaslechli „návykovou“ melodii „Každá buňka v těle tvém je naplněná světlem…“. Karel je jejím autorem. I když – slovo autor působí trochu nepatřičně, u melodie, která se vynořila. Odkudsi. Vynořila se a je tu pro nás všechny. A věřte nebo ne, umí uzdravovat. Jedna zpráva o zmizelé bulce v prsu, po dvou týdnech poslechu, druhá zpráva o tom, jak se ochrnutá fenka vrátila do života… a věřím, že jich bude víc. Jenom je třeba poslouchat nejenom ušima, ale i srdcem a vlastně všemi buňkami… a nebo si ji v podobném naladění zpívat. Tady je: